Nikolaj Alexandrovič Petrikov | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 5. prosince 1924 | |||||||
Místo narození | vesnice Gladkoe , Novosilsky Uyezd , Tula Governorate , Russian SFSR , SSSR | |||||||
Datum úmrtí | 10. května 2003 (ve věku 78 let) | |||||||
Místo smrti |
|
|||||||
Afiliace | SSSR | |||||||
Druh armády | obrněné jednotky | |||||||
Roky služby | 1942 - 1947 | |||||||
Hodnost |
Seržant |
|||||||
Část | 5. gardový tankový sbor | |||||||
Bitvy/války | ||||||||
Ocenění a ceny |
|
|||||||
V důchodu | kombajn, mechanik |
Nikolaj Alexandrovič Petrikov (1924-2003) - účastník Velké vlastenecké války , řádný kavalír Řádu slávy .
Narozen 5. prosince 1924 ve vesnici Gladkoe (nyní okres Mtsensk, oblast Oryol) v rolnické rodině. Ruština. Jako dítě se s rodiči přestěhoval na státní statek Kultura v okrese Chernsky v regionu Tula. Vystudoval 7. třídu střední školy v obci Yerzhino. Po absolvování kurzů traktoristů pracoval na státním statku ve svém oboru. Dva měsíce byl v okupaci, po osvobození území se dobrovolně přihlásil na vojenskou evidenční a náborovou kancelář (ještě mu nebylo osmnáct).
V únoru 1942 byl vojenským komisariátem města Mtsensk povolán do Rudé armády. Od března téhož roku se účastnil bojů s útočníky. Bojoval na Brjanské, Voroněžské, 1. a 2. ukrajinské frontě.
Na podzim 1943 bojoval u 931. pěšího pluku 240. pěší divize, byl průbojníkem, velitelem protitankové střelecké čety. V srpnu 1943 přešla divize do útoku během operace Sumy-Priluki a 24. září dosáhly předsunuté jednotky Dněpru. V těchto útočných bitvách za osvobození levobřežní Ukrajiny získal mladší seržant Petrikov svá první bojová vyznamenání.
září 1943 v bitvách o farmu Šmativ (okres Uljanovsk v Sumské oblasti) se svým oddílem odrazil dva nepřátelské protiútoky, osobně zničil několik nacistů a získal medaili „Za odvahu“.
V listopadu 1943 v bojích na okraji města Kyjeva při odrážení protiútoku zastřelil tankové jednotky a posádky tanků, když byly zapáleny. V bojích v ulicích Kyjeva zničil 2 osádky kulometů a osádku minometů. Veliteli pluku byl předán k udělení Řádu vlastenecké války 2. stupně. Velitel divize změnil stav vyznamenání.
Rozkazem jednotek 240. pěší divize (č. 42/n) ze dne 3. prosince 1943 mu byl udělen Řád slávy 3. stupně. Ocenění nebyla udělena.
ledna 1944, v krutých bojích v oblasti vesnice Tsibulev (okres Monastyrishchensky v Čerkaské oblasti), seržant Petrikov střelbou z kulometů potlačil 2 nepřátelské palebné body, zničil více než 10 nacistů a držel okupovanou linii.
Rozkazem jednotek 240. pěší divize (č. 19/n) ze dne 21. února 1944 mu byl udělen Řád slávy 3. stupně (opakovaně).
V srpnu 1944 byl v bojích během operace Iasi-Kišinev vážně zraněn. Dlouho se léčil v nemocnicích a na své oddělení se nevrátil. Do jara 1945 bojoval jako průzkumná rota 22. gardové tankové brigády, u které sloužil až do konce války.
V útočných bitvách v jižním Maďarsku od 18. března 1945 byl seržant Petrikov se svou četou před bojovými formacemi a včas informoval o výskytu nepřítele. V obci Zamol zničil 9 německých vojáků z osobních zbraní a hodil granáty na 4 vozy s vojenskou technikou. V bitvě na okraji města Veszprem (Maďarsko) zničil kulometný bod střežící přechod přes kanál. Poblíž města Sopron (Maďarsko), když byl na pozorovacím stanovišti, včas objevil nepřátelské tanky a pěchotu. Byl předán k udělení Řádu slávy 2. stupně.
14. dubna 1945 v oblasti města Klosterneiburg (Rakousko) seržant Petrikov se skupinou zvědů provedl průzkum osady. Pak vnikl do pevnosti nepřítele, v boji proti muži zničil několik pěšáků, vzal jednoho zajatce. Opět byl předán k udělení Řádu slávy 2. stupně.
Rozkazem pro vojska 6. gardové tankové armády (č. 71/n) ze dne 30. dubna 1945 (pro boje v Maďarsku v březnu 1945) a (č. 99/n) ze dne 27. května 1945 (pro boje v Rakousku ) mu byly uděleny dva řády Sláva 2. stupně. Poslední zůstala nedoručena.
Setkal jsem se s Dnem vítězství v Praze, hlavním městě Československa. Po skončení bojů v Evropě byl jako součást své jednotky převelen na Dálný východ. Účastnil se mandžuské strategické útočné operace. Válka skončila v Port Arthur. V dubnu 1947 byl demobilizován.
Vrátil se na rodnou farmu. Pracoval jako kombajnista, mechanik v traktorové brigádě. Člen KSSS (b) / KSSS od roku 1947.
20 let po Victory byla opravena chyba s vyznamenáním v první linii s Řádem slávy.
Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 27. března 1965 byly zrušeny příkazy k udělení Řádů slávy 3. stupně ze dne 3. prosince 1943 a 2. stupně z 27. května 1945, Petrikov Nikolaj. Alexandrovičovi byl udělen Řád vlastenecké války 2. stupně a Sláva 1. stupně. Stal se řádným kavalírem Řádu slávy.
Žil ve vesnici Yuzhny, okres Chernsky, region Tula, poté ve vesnici Chern. Zemřel 10.5.2003. Byl pohřben na hřbitově ve vesnici Yerzhino.