Petr Bezruch

Petr Bezruch
čeština Petr Bezruč
Jméno při narození čeština Vladimír Vašek
Přezdívky Petr Bezruč
Datum narození 15. září 1867( 1867-09-15 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 17. února 1958( 1958-02-17 ) [4] [3] [3] […] (ve věku 90 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení spisovatel , básník
Ocenění Lidový umělec Československa [d] ( 17. září 1945 ) čestný občan Brna [d] ( 14. září 1945 ) čestný občan Prahy [d] ( 1947 )
Autogram
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Logo wikicitátu Citace na Wikicitátu

Petr Bezruch (vlastním jménem Vladimír Vašek ; 15. září 1867 - 17. února 1958) byl rakouský a československý básník a spisovatel, který psal česky. Člen České akademie věd a umění .

Životopis

Narodil se v Opavě Antonínu Vaškovi, filologovi, učiteli a slezskému národovci, který od roku 1860 vydával Opavský besedník , jedny z prvních novin v českém jazyce. Jeho otec byl jedním z prvních, kdo na základě filologického rozboru prohlásil, že rukopisy Kraledvorskaja a Zelenohorskaja jsou padělky a jejich autorem je Václav Ganka . Jeho matka Maria, rozená Božková, pocházela z bohaté rodiny z města Tunets nad Labem. V roce 1873 se rodina kvůli otcovým aktivitám musela přestěhovat do Brna, ale každé léto jezdil Vašek s otcem na lov do Opavy. V rodině Vasekových nepanoval mezi rodiči soulad a i otec trpěl útoky za své články o padělání rukopisů. V roce 1880 zemřel Antonín Vašek na tuberkulózu a Vladimírova matka zůstala sama se šesti dětmi v tíživé finanční situaci.

V roce 1881 šel Vašek do školy, kde se mu s velkými obtížemi dávala němčina, matematika a zpěv, ale kde uspěl ve studiu starořeckého jazyka a začal psát první básně, které byly věnovány zesměšňování učitelů, které neměl rád. Začal se zajímat i o světovou literaturu a ve 14 letech se začal sám učit rusky, aby mohl číst díla ruských spisovatelů v originále. Po těžkém absolvování střední školy chtěl nejprve vstoupit do kláštera, ale nakonec odešel studovat klasickou filozofii do Prahy. V Praze studoval v letech 1885 až 1888, studia však nedokončil a nezískal titul, většinu času trávil v kavárnách, ale začal se zajímat o antiku a etymologii, ale ke konci studií propadl melancholii. V roce 1888 se vrátil do Brna k rodině ve finanční tísni, protože jeho matka byla zadlužena. Vašek však neprojevil chuť pracovat a jen díky matčiným konexím se mu podařilo získat místo úředníka zemského výboru. V této pozici dostával velmi málo peněz a přesto rodině nepomáhal, utrácel svůj mizerný plat za cigarety a alkohol; současně se u něj projevily první známky plicní choroby, ale zároveň začal psát své první povídky, z nichž jedna vyšla v roce 1889 pod pseudonymem Ratibo Suk. V témže roce se Vaškovi podařilo získat práci na poště. V roce 1891 složil poštovní úřednickou zkoušku, která otevřela perspektivu zvýšení platu, a zároveň byl jmenován do práce na poště ve městě Místek.

Vašek působil v Místku v letech 1891-1893. Jelikož bylo městečko malinké, poštovní úředník automaticky patřil k místní „šlechtě“, měl málo práce, ale dostatečný plat. Toto postavení Vaškovi opět umožnilo vést vcelku bezstarostný životní styl, ale při zdejší práci si Vašek začal všímat těžkého života obyčejných lidí v moravské divočině. V roce 1892 se seznámil s básníkem Petrem Ondžejem Boleslavem, s nímž ho pojilo přátelství po celý život; Pseudonym "Pyotr Bezruch" pro Vašeka také vymyslel on. Bolesław byl zapáleným slezským patriotem a dokázal Vaška zaujmout svými nápady: oba začali psát básně, v nichž nastolovali sociální problémy okolních vesnic. Zde se Vašek poprvé zamiloval a věří se, že právě v Místku došlo k jeho proměně v horlivého zastánce ochrany práv chudých a vzniklo „jádro“ budoucích Slezských písní. Navzdory skutečnosti, že se zápletky mnoha z nich mohl dozvědět pouze zde, poslední tvrzení neuznávají všichni literární kritici: některé z „písní“ byly napsány před rokem 1891, některé - mnohem později než v roce 1893. V roce 1893 jeho přítel Boleslav spáchal sebevraždu a Vašek pod vlivem této události požádal o přeložení do Brna, kde se pro něj našlo místo na poště. V roce 1894 mu zemřela matka a on se musel starat o své mladší bratry a sestry. V roce 1899 Vašek poprvé zaslal své básně do časopisu Čas ("Čas"), podepisoval se pseudonymem "Petr Bezruch". Ve stejném roce se jeho zdravotní stav zhoršil a byla mu diagnostikována tuberkulóza. Jeho díla přitahovala pozornost časopiseckých kritiků a byla vysoce ceněna, ale všechna, s výjimkou jedné milostné lyriky, byla téměř okamžitě zakázána rakousko-uherskou cenzurou k publikaci.

Kreativita

Hlavní část jeho tvůrčího dědictví tvoří povídky, ale i básně-písně ze života českého Slezska, odkud sám pocházel, kterým se později začalo říkat „Slezské písně“. Patřil ke generaci tzv. „anarchistických buřičů“ ( Anarchističtí buřiči ). Bezruch ve svých, na tehdejší dobu stylově jedinečných básních hájil sociální a národní zájmy Slezanů. Jeho poezie byla silně ovlivněna symbolismem a českou modernou. Existuje předpoklad, že autorem většiny těchto básní ve skutečnosti není Bezruch, ale jeho přítel Piotr Ondzhey Boleslav, který spáchal sebevraždu.

Vašek začal aktivně publikovat v roce 1904, do redakce Času poslal najednou 74 básní . V roce 1909 začalo vydávání jeho „Slezských písní“, které v roce 1911 vyšly ve dvou svazcích. V roce 1910 již zlidovělý Vašek odhalil svou identitu veřejnosti. V roce 1915, za první světové války, vyšly v jednom z českých časopisů básně s podpisem „P.B.“, v nichž byl ruský císař nazýván osvoboditelem Čechů z rakouské moci. Přestože Vašek nebyl autorem těchto básní, byl zatčen a uvězněn ve Vídni. Svého času mu dokonce hrozil trest smrti, ale nepodařilo se mu prokázat vinu; propuštěn však nebyl, v roce 1916 byl převezen do věznice v Brně a postaven s novým obviněním, tentokrát v souvislosti s obsahem Slezských písní. Nakonec byl propuštěn v roce 1916, ale soudní řízení pokračovalo až do pádu Rakouska-Uherska v říjnu 1918.

Po roce 1918 byl Vašek velmi respektován jako „národní“ básník Slezska, ale poněkud se stáhl z literární a společenské činnosti, snažil se udržovat v dobré fyzické kondici a podnikal zejména horské procházky v Beskydech a plavání nahý v zimě. . Ve 20. letech však napsal řadu fejetonů a několik velkých próz. Během okupace Československa nacisty za 2. světové války byl pod dohledem gestapa, ale nebyl zatčen. V roce 1945 mu byl udělen titul lidový umělec. Poslední roky života prožil ve městě Kostelec nad Han, zemřel v olomoucké nemocnici ve věku 90 let.

Bibliografie

Vydání v ruštině

Poznámky

  1. ↑ Petr Bezruc // Encyclopædia Britannica  (anglicky)
  2. ↑ Petr Bezruč // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  3. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Bezruč, Petr // Databáze českého národního úřadu
  4. ↑ 1 2 Velká ruská encyklopedie – Velká ruská encyklopedie , 2004.
  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie