Soudní překladatel (Německo) je osoba v Německu , kterou soud přijme jako tlumočníka během soudního řízení. Zapojení tlumočníka je povinné, pokud jedna strana případu nebo jiný účastník řízení nemluví jazykem, ve kterém se řízení vede. Zajištění tlumočníka zaručuje cizincům nebo osobám, které neovládají jazyk soudního jednání, právo používat při soudních jednáních svůj rodný jazyk. Soudní překladatel se liší od překladatele dokumentů.
Každý tlumočník, kterého soud přijme k poskytování tlumočnických služeb, je povinen složit přísahu. Pouze v případech dobrovolné příslušnosti mohou účastníci řízení odmítnout složení přísahy tlumočníka. Tlumočník musí přísahat (přísahat), že bude věrně a svědomitě plnit své povinnosti. Je jediným účastníkem procesu, nuceným složit předběžnou přísahu. Přísaha se skládá před zahájením jakéhokoli soudu. Tato povinnost se týká předběžného šetření, ale nestanoví složení slibu ve správním orgánu nebo na policii.
Aby předseda soudního zasedání nemusel před každým zasedáním složit předběžný slib, zavedly spolkové země Německo zákon, který umožňuje tlumočníkovi složit jednorázový slib pro neomezený počet případů. . Oficiálně jmenovaný a přísežný tlumočník se tedy k nástupu do funkce musí obrátit na soud nebo v předběžném vyšetřování na jím vyhlášenou přísahu. Povolení v rámci tohoto typu správního řízení navíc umožňuje předem prověřit vhodnost tlumočníka. Služeb těchto tlumočníků, kteří složili společnou přísahu, zejména jsou zapsáni v rejstříku soudních orgánů jako soudní tlumočníci, mohou využívat soudy a správní instituce. Takto oprávněný tlumočník má pevnou předponu jména v závislosti na právu konkrétní země (například „autorizovaný a soudní tlumočník“).
Soudy v Německu zpravidla využívají služeb externích tlumočníků nebo služeb překladatelské agentury. V některých případech mohou být k práci přizváni vlastní zaměstnanci, například úředník na střední úrovni v kanceláři. O tom, kdo je přizván jako tlumočník, rozhoduje soudce. Využívání tlumočníka prostřednictvím úřadu může být upraveno správním řádem, aby byl úředně ustanovený a přísežný tlumočník obzvláště obezřetný. Podmínky a pravidla pro autorizaci tlumočníka soudní cestou jsou uvedeny v zákoně o veřejných zakázkách.
Pokud všechny strany v procesu hovoří jedním cizím jazykem, může být proces v případu proveden bez účasti tlumočníka. Pouze v případech dobrovolné jurisdikce, jejichž procesy jsou uzavřeny, mohou být služby tlumočníka odmítnuty, pokud alespoň soudce (v tomto případě zaměstnanec soudu, který nemá práva soudce) ovládá předmětný cizí jazyk (§ 9 německého zákona o dobrovolné jurisdikci).
Podle německého procesního řádu (§ 185 TZ) je tlumočníkem osoba, která překládá všechna prohlášení učiněná během soudního jednání do jednacího jazyka a naopak (Antonym: úřední překladatel právních dokumentů). Soudní překladatel tlumočí nejen ústní prohlášení učiněná při projednávání věci, ale také dokumenty vyhotovené stranou v průběhu řízení (např. žalobní návrh) nebo jiná procesní prohlášení. V průběhu trestního řízení při závěrečné rozpravě stran postačí, když je obžalovaný tlumočen do řeči státního zástupce a obhájce (§ 259 NOZ); všechna ostatní prohlášení během procesu však musí být přeložena. V případě, že ústní prohlášení a prohlášení podléhají překladu, jsou záznamy obvykle vedeny pouze v němčině (typické pro německé soudní spory). Za všechny chyby v procesu překladu proto odpovídá soudní překladatel. Výjimkou jsou případy, kdy soudce s přihlédnutím k důležitosti konkrétního soudního případu považuje za nutné zaznamenat do protokolu nebo do jeho přílohy výpovědi a výpovědi v cizím jazyce.
Odměna soudního tlumočníka se uskutečňuje v souladu s německým zákonem o odměně soudních soudů a náhradě škod souvisejících se soudním řízením.
V trestním řízení jsou náklady na tlumočníka zpravidla hrazeny ze státní pokladny, a to zejména v případech, kdy byl obžalovaný pravomocně odsouzen. Požadavek uhradit náklady za služby žalovaným je v rozporu se zákazem diskriminace na základě jazyka (článek 3 část 2 Ústavy Německa) a článkem 6 části 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Výdaje budou žalovanému uloženy pouze tehdy, byly-li uloženy z důvodu nedostavení se z neomluveného důvodu nebo z jiného důvodu. Vyžadování úhrady nákladů na tlumočníka při mimosoudním tlumočení je kontroverzní; například v případech, jako jsou předběžné přípravné rozhovory mezi obviněným a obhájcem, sledování podezřelého po telefonu nebo v prostorách během předběžného vyšetřování nebo dopis vězně v cizím jazyce.
V občanskoprávním sporu je odměna tlumočníka splatná jako soudní výlohy stanovena oddělením příslušným pro výpočet nákladů věci resp. Právní náklady hradí strana, která prohrála. Pokud jsou služby tlumočníka při soudním řízení povinné, nemusí účastník, který neovládá jazyk soudního jednání, složit kauci, neboť tlumočník se jednání soudu účastní na pozvání soudu, nikoli na z iniciativy zainteresované strany.