Pfitzner, Hans

Hans Pfitzner
Němec  Hans Pfitzner
základní informace
Datum narození 5. května 1869( 1869-05-05 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 22. května 1949( 1949-05-22 ) [4] (ve věku 80 let)nebo 21. května 1949( 1949-05-21 ) [5] (ve věku 80 let)
Místo smrti
pohřben
Země
Profese skladatel , dirigent
Nástroje klavír
Žánry klasická hudba
Ocenění čestný prsten města Vídně Goethova cena ( 1934 ) Goethova medaile města Frankfurtu nad Mohanem [d] ( 1940 )
Autogram
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Hans Pfitzner (také Hans; Němec  Hans Pfitzner ; 5. května 1869 [1] [2] [3] […] , Moskva , Ruské impérium [4] [4] - 22. května 1949 [4] nebo 21. května 1949 [5] , Salzburg , Rakousko [4] ) je německý skladatel , dirigent a publicista.

Životopis

Syn houslisty z orchestru Velkého divadla (Moskva). V roce 1872 se rodina přestěhovala do Frankfurtu. Svou první píseň napsal v roce 1884. Studoval u I. Knorra a G. Riemanna . Od roku 1892 vyučoval hudbu, od roku 1908 byl ředitelem konzervatoře ve Štrasburku, v letech 1910-26 ředitelem Městské opery ve Štrasburku. V letech 1920-29 vyučoval skladbu na Berlínské akademii umění, v letech 1929-34 na Hudební akademii v Mnichově . V roce 1934 mu byla udělena Goethova medaile. V roce 1944 se přestěhoval do Vídně, kde zemřel. Mezi Pfitznerovými studenty jsou vynikající dirigenti a skladatelé, mezi něž patří O. Klemperer , K. Orff , S. Munsch .

Pfitzner ve svých hudebních skladbách rozvíjel estetiku pozdního romantismu. Proslavil se operou Palestrina (po r. 1917, Mnichov; na vlastní libreto), napsanou podle tradice R. Wagnera . Mezi slavná Pfitznerova díla v jiných žánrech patří kantáta „O německé duši“ (1921, na verše J. Eichendorffa ), klavírní koncert Es-dur (1922), houslový koncert in h-moll (1923) , smyčcový cis-moll kvartet (1925).

V žurnalistice se projevil jako zarytý konzervativec a nacionalista. V knize „The New Aesthetics of Musical Impotence“ (1920) se postavil proti nivelizaci národní identity jako trendu, který je vlastní avantgardní hudbě, proti „zobecněné melodii, která patří všem a nikomu“ [6] . Slovo „internacionalismus“ pro Pfitznera bylo urážlivé („americký-mezinárodní vulgarismus“) [7] . Důvodem rozkvětu „hudební impotence“, protinárodního, „komunistického“ hnutí v umění vůbec, byl podle Pfitznera „mezinárodní židovský duch“ (judisch-internationaler Geist) [8] . „Protiněmecký“ pro Pfitznera byl synonymem pro „atonalismus, internacionalismus, amerikanismus, německý pacifismus. Ohrožuje naši existenci, bouří naši kulturu ze všech stran a s ní i evropskou [kulturu jako celek]“ [9] .

Mezi nahrávkami jako dirigent vynikají symfonie Ludwiga van Beethovena .

Hudební skladby

Literární spisy

Knihy

Články

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Hans Pfitzner // Encyclopædia Britannica 
  2. ↑ 1 2 Hans Erich Pfitzner // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  3. ↑ 1 2 Hans Pfitzner // Salzburgwiki  (německy)
  4. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Archivio Storico Ricordi - 1808.
  5. ↑ 1 2 Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #118593625 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
  6. ↑ ... Gemeinsamket der Melodie - sie gehört niemandem und jedwedem an. // Die neue Ästhehik der musikalischen Impotenz, S.130.
  7. ↑ ...amerikanisch-internationale Pöbelhaftigkeit // ib., S.130.
  8. ↑ ib., S.109, 123-124 et passim.
  9. ↑ Das Antideutsche, in welcher Form es auch auftritt, als Atonalität, Internationalität, Americanismus, deutscher Pazifismus, berennt unsere Existenz, unsere Kultur von allen Seiten und mit ihr die europäische. In: Pfitzner H. Gesammelte Schriften. Bd.2. Augsburg, 1926, S.119.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole