Rozměr intervalového grafu
V teorii grafů je intervalová dimenze grafu invariantem grafu , který zavedl Fred S. Roberts v roce 1969.
Intervalová dimenze grafu je minimální dimenze , ve které lze daný graf znázornit jako graf průsečíků hyperobdélníků (tj. vícerozměrných pravoúhlých rovnoběžnostěnů) s hranami rovnoběžnými s osami. To znamená, že musí existovat vzájemná korespondence mezi vrcholy grafu a sadou hyperobdélníků, takže obdélníky se protínají právě tehdy, když existuje hrana spojující odpovídající vrcholy.
Příklady
Obrázek ukazuje graf se šesti vrcholy a znázornění tohoto grafu jako průsečíkový graf (obyčejných dvourozměrných) obdélníků. Tento graf nelze znázornit jako graf průsečíků obdélníků menšího rozměru (v tomto případě segmentů), proto je intervalový rozměr grafu dva.
Roberts [1] ukázal, že 2n - vrcholový graf vytvořený vymazáním dokonalé shody z kompletního 2n-vrcholového grafu má intervalovou dimenzi přesně n — každý pár nespojených vrcholů musí být reprezentován jako hyperobdélníky, které musí být odděleny jiným způsobem než další dvojice rozměrů. Hyperobdélníkové znázornění tohoto grafu s rozměrem přesně n lze nalézt zesílením každé z 2n ploch n - rozměrné hyperkrychle na hyperobdélník. V důsledku tohoto výsledku se takovým grafům začalo říkat Robertsovy grafy [2] , i když jsou známější jako „party“ grafy a lze je také považovat za Turanovy grafy T (2 n , n ).
Vztah k jiným třídám grafů
Graf má intervalový rozměr nanejvýš jeden tehdy a jen tehdy, když se jedná o intervalový graf . Intervalová dimenze libovolného grafu G je minimální počet intervalových grafů se stejnou množinou vrcholů (jako G ) tak, že průnik hranových množin intervalových grafů dává G . Jakýkoli vnější rovinný graf má intervalový rozměr nejvýše dva [3] a každý rovinný graf má intervalový rozměr nejvýše tři [4] .
Pokud má bipartitní graf intervalový rozměr dva, lze jej znázornit jako graf průsečíků úseků rovnoběžných s osami v rovině [5] .
Algoritmické výsledky
Mnoho problémů s grafy lze vyřešit nebo aproximovat efektivněji na grafech s omezeným intervalem. Například největší klikový problém lze vyřešit v polynomiálním čase pro grafy s omezeným intervalovým rozměrem [6] . Pro některé další problémy na grafech lze nalézt efektivní řešení nebo aproximaci, pokud je zobrazení ve formě průniku nízkorozměrných hypermogoedrů
[7] .
Nalezení takových reprezentací však může být obtížné — kontrola, zda intervalová dimenze daného grafu přesahuje nějakou předem stanovenou hodnotu K , je NP-úplný problém, dokonce i pro K = 2 [8] . Chandran, Francis a Sivadasan [9] popsali algoritmy pro nalezení reprezentací hyperobdélníkových průsečíků libovolných grafů s rozměrem, který je v rámci logaritmického faktoru největší síly grafu . Tento výsledek poskytuje horní hranici intervalového rozměru grafu.
Přes obtížnost přirozených parametrů je intervalová dimenze grafu problém s pevnými parametry řešitelný , pokud se parametrizace provádí podle počtu pokrytí vrcholů vstupního grafu [10] .
Poznámky
- ↑ Roberts, 1969 .
- ↑ Viz například články od Chandrana, Francise a Sivadasana (2010 ), Chandrana a Sivadasana Chandrana, Sivadasana (2007 ).
- ↑ Scheinerman, 1984 .
- ↑ Thomassen, 1986 .
- ↑ Bellantoni, Hartman, Przytycka, Whitesides, 1993 .
- ↑ Chandran, Francis a Sivadasan (2010 ) poznamenali, že to vyplývá ze skutečnosti, že tyto grafy mají polynomiální počet maximálních kliků . Explicitní reprezentace jako průsečík hyperobdélníků nevyžaduje výčet všech maximálních kliků.
- ↑ Viz například Agarwal, van Kreveld, Suri (1998 ) a Berman, DasGupta, Muthukrishnan, Ramaswami (2001 ) pro největší aproximace nezávislých množin pro grafy průniků obdélníků a Chlebík, Chlebíková (2005 ) pro diskusi o obtížnosti aproximace těchto problémů pro velké rozměry
- ↑ Cozzens (1981 ) ukázal, že výpočet intervalové dimenze grafu je NP-úplný problém. Yannakakis (1982 ) ukázal, že i kontrola, zda rozměr intervalu nepřesahuje 3, je NP-těžký. Konečně Kratochvíl (1994 ) ukázal, že rozpoznání intervalové dimenze = 2 je NP-těžký problém.
- ↑ Chandran, Francis, Sivadasan, 2010 .
- ↑ Adiga, Chitnis, Saurabh, 2010 .
Literatura
- Abhijin Adiga, Rajesh Chitnis, Saket Saurabh. Algorithms and Computation: 21st International Symposium, ISAAC 2010, Jeju Island, Korea, December 15-17, 2010, Proceedings, Part I. - 2010. - Vol. 6506. - S. 366-377. — (Poznámky z informatiky). - doi : 10.1007/978-3-642-17517-6_33 . (nedostupný odkaz)
- Pankaj K. Agarwal, Marc van Kreveld, Subhash Suri. Umístění štítků podle maximální nezávislé sady v obdélnících // Teorie a aplikace výpočetní geometrie . - 1998. - T. 11 , no. 3–4 . — S. 209–218 . - doi : 10.1016/S0925-7721(98)00028-5 .
- Stephen J. Bellantoni, Irith Ben-Arroyo Hartman, Teresa Przytycka, Sue Whitesides. Grafy průniku mřížky a boxicita // Diskrétní matematika . - 1993. - T. 114 , no. 1–3 . — s. 41–49 . - doi : 10.1016/0012-365X(93)90354-V .
- Piotr Berman, B. DasGupta, S. Muthukrishnan, S. Ramaswami. Efektivní aproximační algoritmy pro problémy s dlaždicováním a balením s obdélníky // J. Algorithms. - 2001. - T. 41 , no. 2 . — S. 443–47 . - doi : 10.1006/jagm.2001.1188 .
- L. Sunil Chandran, Mathew C. Francis, Naveen Sivadasan. Geometrické znázornění grafů v nízké dimenzi pomocí osových paralelních polí // Algorithmica. - 2010. - T. 56 , č.p. 2 . — S. 129–140 . - doi : 10.1007/s00453-008-9163-5 . - arXiv : cs.DM/0605013 .
- L. Sunil Chandran, Naveen Sivadasan. Boxicity and treewidth // Journal of Combinatorial Theory . - 2007. - T. 97 , č. 5 . — S. 733–744 . - doi : 10.1016/j.jctb.2006.12.004 . - arXiv : math.CO/0505544 .
- Miroslav Chlebik, Janka Chlebíková. Sborník příspěvků ze šestnáctého výročního sympozia ACM-SIAM o diskrétních algoritmech. - 2005. - S. 267-276.
- MB Cozzens. Vyšší a vícerozměrné analogy intervalových grafů. - Rutgers University, 1981. - (Ph.D. práce).
- M. Quest, G. Wegner. Charakterizace grafů s boxicitou ≤ 2 // Diskrétní matematika. - 1990. - T. 81 , čís. 2 . — S. 187–192 . - doi : 10.1016/0012-365X(90)90151-7 .
- FS Roberts. Nedávný pokrok v kombinatorice / WT Tutte. - Academic Press, 1969. - S. 301-310. — ISBN 978-0-12-705150-5 .
- ER Scheinerman. Průnikové třídy a vícenásobné průsečíkové parametry. - Princetonská univerzita, 1984. - (Ph. D práce).
- Carsten Thomassen. Intervalová zobrazení rovinných grafů // Journal of Combinatorial Theory, Series B. - 1986. - T. 40 . — S. 9–20 . - doi : 10.1016/0095-8956(86)90061-4 .
- Mihalis Yannakakis. Složitost problému dimenze dílčího řádu // SIAM Journal on Algebraic and Discrete Methods. - 1982. - T. 3 , no. 3 . — S. 351–358 . - doi : 10.1137/0603036 .
- Diptendu Bhowmick, L. Sunil Chandran, Abhijin Adiga. Boxicity and Poset Dimension // SIAM Journal on Discrete Mathematics. - 2011. - T. 25 , no. 4 . - S. 1687-1698 . - doi : 10.1137/100786290 .