Edward Ritz | |
---|---|
Datum narození | 17. října 1802 [1] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 23. ledna 1832 [1] (ve věku 29 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Profese | houslista |
Nástroje | housle |
Eduard Theodor Ludwig Ritz ( německy : Eduard Theodor Ludwig Ritz [3] ; 17. října 1802 , Berlín – 23. ledna 1832 ) byl německý houslista. Syn violisty Johanna Friedricha Ritze (1767-1828), staršího bratra skladatele Julia Ritze .
Hudbu začal studovat u svého otce, poté se také učil u Pierra Roda . Studoval teorii a skladbu u Carla Friedricha Zeltera , mimo jiné na Berlínské pěvecké akademii , kde Ritz často zpíval tenorové party. Jako sólista debutoval v roce 1818, v letech 1819-1825. hrál v Berlínském dvorním orchestru a nakonec se ujal funkce koncertního mistra, ale poté, kvůli konfliktu s kapelníkem , Spontini rezignoval. V roce 1819 se stal prvním učitelem hry na housle 10letého Felixe Mendelssohna ; student a učitel byli vázáni přátelskými vztahy, které trvaly až do smrti Ritze a částečně je zdědil jeho mladší bratr. Mendelssohnův raný houslový koncert d moll (1822) je věnován Rietzovi a předpokládá se, že jej také provedl poprvé, i když o tom nejsou žádné spolehlivé zprávy. Následně Mendelssohn věnoval Ritzovi také několik souborových skladeb.
V roce 1826 se Ritz stal zakladatelem instrumentálního souboru Filharmonické společnosti, spojeného s Berlínskou pěveckou akademií vedenou Zelterem. Tuto skupinu vedl až do konce svého života - a zejména byl korepetitorem orchestrální skladby, která se podílela na provedení Matoušových pašijí J. S. Bacha 11. března 1829: tento koncert, konaný z iniciativy Mendelssohna , je považován za počátek oživení obliby Bachovy hudby.
Zemřel na tuberkulózu .
![]() | |
---|---|
Slovníky a encyklopedie |
|
V bibliografických katalozích |