Rybki (vesnice, Smolenská oblast)

Rybki  je vesnice v okrese Safonovsky ve Smolenské oblasti v Rusku. Nachází se v centrální části regionu, 16 km severozápadně od Safonova , 4 km severně od běloruské dálnice M1 , na břehu řeky Vedos . Železniční stanice Vyshegor na trase Moskva-Minsk je 6 km jižně od obce. Správní centrum venkovské osady Rybkovsky.

Historie

Smolenská strategická útočná operace (operace Suvorov) (08.07.1943 - 10.2.1943)

2. srpna 1943 v rámci přípravy na novou ofenzívu divize odevzdala svůj sektor jiné formaci a pochodovala z levého na pravé křídlo armády, do prostoru s. Kapyrevščina. 8. srpna, když divize zahájila ofenzívu ve svém sektoru a překonala obranné linie nepřítele, postupovala směrem k oblasti vesnic Yanovo a Rybka na řece. Vedos. Po odrazu řady nepřátelských protiútoků a vyhlazení mnoha fašistů utrpěli sami bojovníci divize značné ztráty a 9. srpna pokračovali v boji v oblasti obce Rybka spolu s dalšími částmi 31. V tento den zemřel smrtí statečných velitel divize plukovník A.F.Bolov, který jí velel od dubna 1942. Mezi personálem se velitel divize těšil nezpochybnitelné autoritě a lásce. Často byl v popředí obrany jednotek a mnoho veteránů znal nejen od vidění, ale nazýval je jménem a patronymem. divize pod velením plukovníka Bolotova, absolventa Akademie. Frunze 1938 se vyznačoval vysokou bojovou schopností. Před zahájením ofenzívy již zahrnovala 3 750 vojáků, kteří byli vyznamenáni řády a medailemi. Zpráva o smrti tohoto velitele se rychle rozšířila po všech jednotkách armády a rozezněla se hlubokou bolestí v srdcích vojáků.

„Poblíž dnes již neexistující vesnice Gavrilovo zemřeli při osvobozování země Rybkov hrdinskou smrtí dva důstojníci sovětské armády – velitel 88. pěší divize Andrej Filippovič Bolotov a kapitán této divize Čagin Vladislav Anatoljevič. Naše armáda přešla do ofenzívy, zajistila si své pozice v rybkovských lesích, nesla velké ztráty.Velitel divize Bolotov a kapitán Čagin zvolili výšinu a postavili na ní pozorovací stanoviště, aby odtud bylo možné lépe řídit bitvu. - Vladislav Chagin byl v tu chvíli mým asistentem, - začíná své vyprávění major Garder. - V listopadu 1942 "když jsem hledal asistenta, potkal jsem se s Chaginem. A hned řeknu, že se mi líbil jeho energický vzhled, rychlost, kultury na plný úvazek. Nabídl jsem mu, souhlasil a začal pracovat v mém oddělení - na velitelství 88. pěší divize "Pracovali jsme s ním až do této tragické události. Neměl jsem na něj žádné stížnosti. Pracoval poctivě a svědomitě, opakovaně ve všech V útočných operacích plnil rozkazy vyšších velitelů zcela zodpovědně, jak se na sovětského důstojníka sluší a patří.V srpnu naše divize opět přešla do útoku a zahnala okupanty na západ. Vojáci a důstojníci prolomili odpor nepřítele a sebevědomě vyrazili vpřed. Němci podnikali časté protiútoky. Házeli dopředu letadla, tanky a samohybná děla. Na okraji vesnice Rybki došlo k těžkým, krvavým bitvám. Velitel divize Bolotov vzal Čagina s sebou a odešel na pozorovací stanoviště, aby odtud vše viděl a osobně řídil bitvu. Pomoci mu měl kapitán Chagin, který předával rozkazy velitele divize vysílačkou a telefonem. Odpoledne 9. srpna postoupily naše pluky vpřed. Kapitán Chagin mě telefonicky varoval, že velitel divize postupuje vpřed a že jde s ním. Po nějaké době byl kontakt s ním opět obnoven. Jak se ukázalo, byli na novém místě, ve výšce, odkud bylo vše dobře vidět. Po nějaké době mi Chagin řekl, že viděl 15 nepřátelských tanků pohybovat se směrem k výšce přesně tam, kde se v tu chvíli nacházely. Následně jsem slyšel jeho rozkazy, které předal jménem velitele divize našim střelcům. Pak mi řekl, že německé tanky se začínají měnit v bitevní formaci a začínají silně pálit ve výšce, kde se nacházely. Po několika minutách zaútočily nepřátelské tanky do této výšky. Pamatuji si, jak mě Chagin během přestávek mezi rozkazy vydávanými střelcům několikrát informoval a žertoval, že on a velitel divize mají v uších a za límcem hodně hlíny, že jsou již dobře pokryti hlínou. To byla práce německých granátů, které explodovaly blízko výšky, v níž byli Bolotov a Čagin. Ale i přes to oba neopustili své pozorovací stanoviště a pokračovali v boji s tanky. Dělostřelecká palba zavolaná kapitánem Chaginem zastavila tankový útok. Byly zasaženy tři nepřátelské tanky, které již hořely na nájezdech na kopec, zbytek zastavil a zahájil intenzivní palbu na pozorovací stanoviště, kde byli dva důstojníci. Byli požádáni, aby změnili bod a přesunuli se na jiné místo, ale zůstali na místě, protože tato pozice byla nejvýhodnější pro zahájení protiútoků na nepřítele. Při dalším rozhovoru s kapitánem Chaginem bylo spojení náhle přerušeno. Volal jsem Vladislavovi dlouho, ale všechny pokusy byly marné. Spojení nefungovalo. Po nějaké době mi z jednoho pozorovacího stanoviště sousedního pluku volali, že při přímém zásahu granátem zahynuli velitel divize Andrej Filippovič Bolotov a kapitán Vladislav Anatoljevič Čagin. My všichni, kteří jsme po válce přežili a zemřeli tehdy pro Rybkovské výšiny, vzpomínáme na tyto dva důstojníky jako na statečné, čestné a vlasti oddané, kteří zemřeli na svém vojenském stanovišti. Rád bych dodal, že mnoho sovětských vojáků se tehdy z této bitvy nevrátilo. Po mírném klidu plukovník Bolotov A.F. pohřben ve Vjazmě. Více informací o něm ale bohužel není. O Vladislavu Čaginovi je známo, že se narodil v roce 1918 ve městě Belozersk. Když začala válka, Vladislav byl studentem čtvrtého ročníku Fyzikálně-matematické fakulty Leningradské univerzity. V srpnu 1941 byl povolán do sovětské armády a absolvoval zrychlený kurz na vojenské dělostřelecké škole Kujbyšev. Byl jediným synem v rodině. Obec Gavrilovo měla hrob Čagina, byl tam okamžitě pohřben spolubojovníky po bitvě 9. srpna 1943, o kterou se vesničané dlouho starali. V roce 1954 byly ostatky kapitána Chagina V.A. byli znovu pohřbeni ve městě Safonovo." [1]

O intenzitě bojů na začátku srpna svědčí rozkazy poznamenaný čin podplukovníka G. F. Lyulkova a kapitána A. V. Solomina, kteří byli 10. srpna obklíčeni nepřítelem a poté, co na sebe vyvolali dělostřeleckou palbu, jej zničili.

V následujících dnech boje buď utichly, pak se obnovily s obnovenou vervou. Vklínit se do hlavní linie nepřátelské obrany bylo možné pouze na 4-6 kilometrů a získat oporu na dosažených liniích, odrážejících četné protiútoky nepřítele vedoucího tvrdou obranu na tomto úseku fronty. 20. srpna velení přerušilo ofenzívu vojsk Kalinina a Západního frontu, aby provedlo důkladnější přípravy k úderu proti nepříteli. V noci 23. srpna divize během přeskupování převedla svůj sektor do jiné formace a vrátila se do oblasti Safonovo.

Nová ofenzíva začala 30. srpna (operace Yelninsko-Dorogobuzh 28. srpna - 6. září 1943). A znovu se rozhořely krvavé bitvy. 31. srpna zahájili nacisté stahování jednotek, které utrpěly velké ztráty. Do rána 31. srpna na návrh náčelníka generálního štábu armády generála M. I. Ščedrina zformoval velitel 45. sboru generál S. G. Poplavskij u 251. a 88. divize mobilní předsunuté oddíly a přesunul je do neúnavného pronásledování. nepřítele. V prchavých bitvách oddíly směle a rozhodně srazily nepřátelské zadní voje ze středních linií a uvolnily cestu hlavním silám. Za úsvitu pod rouškou dělostřelecké palby pronikli do nacistické obrany na západním břehu řeky Vopets. Pro nepřítele to bylo naprosté překvapení. Po předsunutých oddílech překročily hlavní síly divize řeku a dobyly několik osad. Horké bitvy vypukly na každé osadě, na každé takticky výhodné hranici. U vesnice Seltso se dvě nepřátelské pěší roty střetly mohutnou palbou se střeleckým praporem 611. pluku. Velitel praporu vyslal po vesnici jednu rotu. Úder zezadu byl pro nepřítele neočekávaný. Na bitevním poli nechali 30 mrtvol a spěšně se stáhli severozápadním směrem. Do konce dne divize obsadila linii v oblasti Kryazhevo jižně od Safonova. Pomalý postup pokračoval. U státního statku Zasizhie na břehu Dněpru se strhla krutá bitva. Německé velení posílilo zbytky jednotek 337. pěší divize, která se v tomto prostoru bránila, jednotkami 18. motorizované divize. Útok na státní statek začal v noci. Vojáci 611. střeleckého pluku po překonání ostnatého drátu vyhnali nepřítele rychlým útokem z opevnění. Pak se ale nepřátelská pěchota ze dvou směrů vrhla do protiútoku. Po jeho odražení vnikly do státního statku prapory 611. pluku a 426. pluku, které sem včas dorazily. Když byl státní statek zcela osvobozen, mezi ruinami budov napočítali vojáci více než 200 nepřátelských mrtvol. Část divize pokračovala v ofenzívě a toho dne osvobodila několik dalších osad. Východně od Jarceva se přesto nacistům podařilo na nějakou dobu získat oporu na druhé obranné linii. Od 6. září do 15. září armádní jednotky zastavily ofenzívu a připravily nový průlom. 88. divize jako součást 45. střeleckého sboru se z rozkazu velitele fronty připravovala na přesun k 68. armádě generála E.P. Žuravleva, kam byla převelena 18.-20.9. Během strategické útočné operace Smolensk divize osvobodila desítky vesnic a vesnic v okresech Safonovskij, Jarcevskij a Rudněvskij Smolenské oblasti. 2. října 1943 byla dokončena smolenská útočná operace. V těchto dnech se rozvinula bitva o Dněpr, a proto bylo nutné pokračovat v aktivních operacích ve směru Vitebsk, Orša a Mogilev, aby došlo k uvázání hlavních sil skupiny armád Střed. Kalinin a západní fronty provedením řady soukromých operací splnily svůj úkol a nedovolily nepříteli přesunout síly jižním směrem, kde se řešil hlavní úkol tažení.

8. října mezi prvními vstoupila 88. divize do běloruské země poblíž hřbitova Fomin, okres Dubrovenskij, oblast Vitebsk. Před válkou stával u hřbitova kostel, který byl za druhé světové války zničen. Od roku 2011 je v obci postaven kostel.

Ekonomie

Zemědělský podnik. V 80. letech 20. století vznikl rozsáhlý areál chovu prasat (nyní uzavřen)

Atrakce

V obci se narodil hrdina Sovětského svazu E. M. Rudakov .

Odkazy

• Informace na webu krajského úřadu
• http://www.etomesto.ru/map-atlas_1812/?x=32.911895&y=55.140782