Symfonie (č. 39) g moll, Murray A42 / Kaul I:27 – jediná mollová symfonie Antonia Rosettiho , napsaná Wallersteinskémv březnu 1787 ve ). Z hlediska síly hudby je srovnatelná s Haydnovou Symfonií č. 39 (1767 nebo 1768) a Symfonií č. 40 W. A. Mozarta (červenec 1788) psanými ve stejné tónině. Za Rosettiho života však symfonie nikdy nevyšla. Na základě umístění rukopisů byla provedena v Berlíně a Londýně na počátku 90. let 18. století . Je to Rosettiho nejhranější a nejslavnější symfonie současnosti.
První část začíná okamžitě tímto klavírem, hlavním motivem celé formy, plně odrážejícím tehdy převládající myšlenky bouře a stresu . Ve třech provedeních tématu orchestr postupně nabírá na síle. Vrcholem je vývoj , postavený na hlavním motivu.
Menuet je také psán v moll. Přestože postrádá sílu a aspiraci první věty, odměřený pohyb hudby nepostrádá ráznost. Trojka je naopak hravá a frivolní, neustálé ladné tóny jí přidávají na již neodmyslitelné skákavosti.
Třetí věta je napsána B dur paralelně s hlavní tóninou. Rosetti byl zvláště slavný spisy tohoto druhu. Tohle Andante je subtilní kousek, bez potutelný humor.
Finále je středně rozverné, živé capriccio s reflexemi první věty, zakončené dur.
Za skladatelova života symfonie nevyšla (ačkoli řada jeho děl vyšla). Autogram partitury se dochoval dodnes (v knihovně Univerzity v Augsburgu ) a dvě sady ručně psaných částí: v Berlíně a v Britské knihovně .
Moderní edice:
Rok nahrávání | Dirigent | Orchestr | Firma |
---|---|---|---|
1994? [jeden] | (bez vodiče) | Koncert Kolín | Teldec Classics – 2564 62551-2 (nedostupný odkaz) |
2000? [2] | J. Ferber | Württemberský komorní orchestr (Heilbronn) | K&K Verlagsanstalt - KuK 70 |
[3] | G. Mays | Litevský komorní orchestr | Arte Nova |
2005 | S. Filchenko [4] | Orchestr Pratum Integrum | Caro Mitis - CM 0012005 |