Syntagma - tak nazývají někteří vědci ve starořecké politické komedii prvního období (Aristofanes) její hlavní část, ve které je uvedena její hlavní myšlenka; odpovídá katastrofě (tedy úplné změně dramatické situace) v tragédii i v pozdější komedii. Velikost syntagmatu se liší od ostatních částí komedie a je vždy psána v tetrametrech. V podkrovní komedii je syntagma jednou z nezbytných částí spolu s parodií a parabází .
Z 11 komedií Aristofana, které se k nám dostaly, si 8 zachovalo svá syntagmata dodnes a u dalších tří je také důvod se domnívat, že v nich syntagmata existovala.
Obsahově v syntagmatu dominuje vážný prvek, takže i místa zjevně komického obsahu jsou vyslovována vážným tónem. Postavy v syntagmatu jsou následující: žalobce a obviněný – přesněji oba odpůrci; soudce ; šašek ; sbor . Všechny verše závažného obsahu, vztahující se k samotné podstatě sporu, byly vysloveny dvěma oponenty; všechny verše komického obsahu pronesla třetí osoba; sbor se účastnil pouze strof a úvodních dvojverší k syntagmatu. Nezbytnými aktéry jsou pouze oponenti; obecně počet herců v syntagmatu nepřesahuje tři, soudce a šašek jsou často spojeni v jedné roli.
Kompletní syntagma má 9 základních částí: prosyntagma , óda , úvodní dvojverší , syntagma, pnigos , antoda , úvodní dvojverší , antisyntagma a antipnigos a 3 náhodné části: mezoda , teleosyntagmické čtyřverší a episyntagmie . Prosyntagma je nezbytné k motivaci situace a k určení podmínek sporu; v ódách sbor vyjadřuje své sympatie k tomu či onomu protivníkovi; v dvojverších dává znamení pro zahájení sporu, který je obsahem syntagmatu a pnigos. V mezodech nedočkaví odpůrci přerušují píseň sboru; v episyntagmii se dále hádají i po oficiálním ukončení sporu; teleosyntagmické čtyřverší obsahuje výrok soudce nebo sboru.