Mandátní území

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 17. října 2021; kontroly vyžadují 5 úprav .

Mandátové území  je území , pro které Společnost národů vydala mandát ( mezinárodní mandát ) tomu či onomu koloniálnímu státu světa k vnější správě v souladu s článkem 22 Versailleské smlouvy .

Po vstupu Charty OSN v platnost dne 24. října 1945 se pověřená území Společnosti národů stala známá jako svěřenecká území OSN (na základě dohod Jaltské konference ).

Historie

Všechna území, pro která byly vydány mandáty Společnosti národů, byla dříve ovládána státy poraženými v první světové válce (především Německá říše a Osmanská říše ). Na rozdíl od protektorátu mandát zavazoval držitele mandátu (státy, kterým byl mandát vydán) k plnění závazků Společnosti národů vůči obyvatelům území, dále byl zakázán obchod s otroky , zbraněmi a alkoholem . Na pověřeném území byla zakázána výstavba vojenských základen a opevnění, vytváření armády a flotil z domorodého obyvatelstva.

Proces stanovení mandátu se skládal ze dvou fází:

Území, která spadala pod mandáty, byla určena podle následujících dohod a smluv:

Mandátní území byla rozdělena do tří skupin podle úrovně rozvoje státnosti: „A“, „B“ a „C“.

Skupina "A"

Území dříve ovládaná Osmanskou říší, která se vyvinula, aby se stala nezávislými státy, když jim byla poskytnuta administrativní pomoc ze strany povinné:

Skupina "B"

Bývalé německé kolonie v západní a střední Africe , které podléhaly přímé správě držitele mandátu (mandáty vydané 22. července 1922 ):

a dvě bývalá německá území okupovaná a rozdělená Británií a Francií během první světové války:

Skupina "C"

Bývalé německé kolonie v jihozápadní Africe a Oceánii , převedené pod přímou kontrolu držitelů mandátu, jako jejich nedílná součást.

Viz také

Poznámky

Literatura