| Stanislav Sorel | |
|---|---|
| Datum narození | 3. února 1803 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 18. března 1871 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | |
| Země | |
Stanislas Sorel ( fr. Stanislas Sorel ; 1803 , Francie – 18. března 1871 , Paříž ) – francouzský inženýr a fyzik .
Syn chudého hodináře z Putanges ( departement Orne ). Nedostalo se mu vzdělání, odmala ovládal hodinářské řemeslo [2] .
V roce 1837 Sorel vynalezl metodu ochrany železa a oceli před korozí potažením povrchu kovu zinkem galvanickým pokovováním, nebo potažením v lázni roztaveného zinku vrstvou zinku, kterou nazval „galvanická barva“. Pro tyto metody požádal o patent 1837-05-10. Způsob podle tohoto vynálezu byl předchůdcem moderní metody žárového zinkování. Zásluhy S. Sorela byly oceněny zlatou medailí Společností pro podporu národního průmyslu [2] .
Vynalezl signální píšťalu připevněnou k bezpečnostnímu zařízení parních kotlů ; zlepšila produkci oxidu zinečnatého ; pracoval na výrobě nepromokavých látek. S. Sorel vynalezl typ zinkového cementu na bázi oxidu zinečnatého a chloridu zinečnatého , používaného v zubním lékařství [2] .
Sorel je známý především tím, že v roce 1866 vynalezl nový typ cementu , který je po vytvrzení velmi odolný , získaný smícháním prášku oxidu hořečnatého a koncentrovaného vodného roztoku chloridu hořečnatého . První magnéziový cement na světě byl pojmenován po vynálezci . Sorelův cement se používá k výrobě brusných kamenů , podlah a dokonce i k imitaci slonoviny , například při výrobě kulečníkových koulí.
Magnesiové cementy mají vysokou pevnost, dobrou přilnavost k jiným materiálům. Nízká voděodolnost, vysoká korozivnost a cena omezují jejich široké použití ve stavebnictví .