Seznam ztracených filmů Ruska (1909)

Z náletu na Polsko přivádí krymský chán Giray do harému novou konkubínu Marii. To způsobí žárlivost na krásnou Zaremu, pro kterou je láska ke chánovi důležitější než cokoli na světě. Zarema to řekne Marii, která jen sní o osvobození a najde ho ve smrti. Poté, co Giray zjistil smrt Marie, nařídí také popravu Zaremy. Na památku své ztracené lásky nařídí stavbu fontány, ve které kapka po kapce proudí voda – Fontánu slz.

Film byl natočen mimo ohnisko a nikdy nebyl uveden [2] , ačkoli je známo, že byl propuštěn 19. prosince 1909 [3] . Možná byl Protazanov pouze autorem filmového scénáře, podle N. Iezuitova [4] . Později si Protazanov tento snímek téměř nepamatoval a za svůj režijní debut nazval Píseň odsouzence (1911) [5] . O tomto filmu psal jako o scenáristickém debutu.

S přáním konkurovat Gončarovovu spisovatelskému talentu představil Protazanov svůj první scénář vedení studia. "Bachčisarajská fontána" ale tentokrát světlo nespatřila. První palačinka vyšla hrudkovatě.

Protazanovův debut ve filmové režii je filmovou adaptací scén ze stejnojmenné básně A. S. Puškina „Bachsisaraiova fontána“. <...> Tento debut, pokud jej lze za takový považovat, vypadá jako zcela náhodný jev. Popsaný incident se pravděpodobně stal mnohem dříve, než datum, které uvedl Višněvskij [19. prosince 1909], a teprve když se ve studiu objevil G. Vitrotti s jeho pomocí, bylo možné obrázek dokončit. Možná má pravdu N. Iezuitov, kterého Protazanova považoval pouze za autora scénáře k tomuto filmu.

Nádherná z hlediska prostředí, s krásnými výhledy, tato kazeta díky své silné a výrazné dramatičnosti působí velmi silným dojmem. Z technického hlediska je patrný zásadní krok vpřed.

Mladík se vsadí, že o půlnoci přijde sám na hřbitov a na důkaz své přítomnosti zapíchne dýku do kříže na hrobě. Všechno jde dobře, ale omylem si připne plášť na kříž a když chce odejít, má pocit, že ho někdo drží. Z hororu šílí [7] . První ruský horor podle originálního scénáře.

Drsná komedie se směšnou zápletkou.

V roce 1909 byla dokončena stavba našeho nového ateliéru [u Savvinského metochionu] a v něm bylo znovu natočeno kdysi neúspěšné „Manželství“ podle Gogola. Po technické stránce byl obraz již úspěšnější, ale ve srovnání se zahraniční malbou mu stále mnoho chybělo.

Po nepovedených „Scénách z mrtvých duší“ <…> a ještě méně zajímavé „Ruské svatbě v 16. století“ <…> dostává Khanzhonkova ještě větší ránu. Připravuje se na Gogolovy oslavy "Svatba" (240 m.), Nestihne ji pustit včas, protože se ukáže, že film je zkažený a musí se znovu natočit.

Adaptace obrazovky od M.Yu. Lermontova, kterou A. Drankov připravil, aby narušil výrobu Chánžonkova <...> ale nestihl dokončit; obrázek byl zveřejněn až v roce 1912.

Jako student <…> Charkovské univerzity jsme se s bratrem doktorem, oba zarytí divadelníci, nechali vášnivě unést kinematografem, který byl tehdy v módě, a rozhodli jsme se zkusit nastudovat obraz. Protože jsme si nechtěli vzít žádné literární dílo pro filmovou adaptaci, jak bylo v té době zvykem, napsali jsme si scénář sami. Námětem našeho scénáře byla velmi akutní událost naší doby - epizoda ze života tehdejší mládeže <...> začaly se vytvářet tajné kruhy - „Spolky svobodné lásky“ <...> sešli se mladí lidé na těchto setkáních a za světla hořících svíček - tzv. "konců" - pořádali pijácké večírky, oddávající se nejrůznějším excesům, někdy přecházejícím v ošklivé orgie <…> Sami si dali obrázek a vybrali peníze. K natáčení byli přizváni největší herci charkovského podniku <…> Sinelnikov, umělci Lundin aj. Obraz koupila společnost Gaumont. To byla moje první zkušenost.

Film byl natočen v roce 1908 za účasti herců ze souboru Vvedenského lidového domu. Filmový debut Pyotra Chardynina. Film byl znovu uveden v roce 1913. Práce výrobního designéra jsou vyrobeny podle výkresů Vasnetsova, Makovského a dalších.

Natáčelo se v divadelních kulisách, takže některé z nich na plátno nevyšly. Cihlová kremelská zeď vypadá na obrazovce černě... Tento snímek, i když byl mnohem lepší než Stenka Razin, byl ve srovnání se zahraniční produkcí stejného žánru stále velmi slabý

Filmová inscenace básně I. Korženěvského o hrdinské minulosti Ukrajiny.

Obrazová verze stejnojmenného příběhu od A.P. Čechova pro filmovou recitaci; film byl promítán jako normální němý film.

Senzace!!! Nový trik v kinematografii! Mluvící obraz bez gramofonů s imitací hlasů s naprostou shodou rozhovorů všech postav. Hraje výhradně autor-transformátor A. M. Alekseenko.

Vaudeville je proveden tak dobře, že vzniká iluze.

Není to vůbec ta notoricky známá „atrakce“, ale blízká našemu podnikání a přináší do našich němých filmů spoustu animace.