Stenich, Valentin Iosifovič

Valentin Iosifovič Stenich
Datum narození 8. listopadu 1897( 1897-11-08 )
Místo narození
Datum úmrtí 21. září 1938( 1938-09-21 ) (ve věku 40 let)
občanství (občanství)
obsazení básník
Jazyk děl ruština
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource

Valentin Iosifovič (Osipovič) Stenich (vlastním jménem Smetanich ; 8. listopadu 1897 , Petrohrad  - 21. září 1938 , Leningrad ) - ruský básník a esejista, překladatel západoevropské literatury.

Ujal se třetího ruského překladu Joyceova románu „ Ulysses “: tři fragmenty byly publikovány v leningradských časopisech „Zvezda“ [1] a „Literary Contemporary“ [2] v letech 1934-1935.

Životopis

Narodil se v židovské rodině. Otec - Osip Semjonovič Smetanich (1864-1934) - byl bohatý obchodník, filantrop a sběratel umění. [3] Kromě Valentina měla rodina syna Dmitrije a dceru Marii. Valentinův bratranec z druhého kolena (z otcovy strany) je scenárista a dramatik Isai Kuzněcov . [čtyři]

Absolvoval slavnou německou Petrishule . Svou literární kariéru začal jako básník. Odvozeno A. Blokem v eseji „Russian Dandies“ (1918). Archiv sestavovatele stránky "Věk překladu" obsahuje ručně psaný výtisk nepublikované básnické sbírky V. Stenicha z let 1917-1918. Následně zůstal „jedním z nejhlubších verifikátorů“ [5] . Jak připomněla Nadezhda Mandelstam [5] ,

Pravděpodobně se mohl stát prozaikem, esejistou, kritikem, jak se této podivné profesi dnes říká, jedním slovem by něco dokázal, ale doba nebyla pro lidi jako on příznivá. Dosud Stenich žil, pohyboval se mezi lidmi, klábosil, dělal rámus a trochu překládal a jeho překlady se staly vzorem pro všechny překladatele prózy. Jak se říká, byl „stylistou“ a v překladech Američanů našel moderní zvuk. Ve skutečnosti tak využíval své potence, svůj bystrý smysl pro čas, moderního člověka, jazyk a literaturu.

Ve 20. a 30. letech hodně překládal, téměř výhradně prózu (některé překlady vyšly pod příjmením Smetanich ): G. K. Chesterton „Člověk žije“, J. Duhamela „Hry a radosti“ , R. Kipling , "The Call of the Wild" od J. Londona, "42nd Parallel" od J. Dos Passose , "Smrt v lese" od S. Andersona , historické drama "... Uhaste kotle!" E. Toller (autorizovaný překlad, 1935), "The Threepenny Novel" od B. Brechta , kapitoly Joyceových románů. Jeho kritické články a recenze jsou věnovány dílu spisovatelů, které překládal, a ruské sovětské literatuře. Pro Leningradské divadlo Malé opery napsal nové libreto k opeře Piková dáma .

Od června 1935 bydlel v domě oddělení dvorských stájí („spisovatelská nástavba“) na adrese: Nábřeží Gribojedovského kanálu , 9.

Netajil se svým negativním postojem k sovětské vládě, byl povolán do Velkého domu na Liteiny , kde dostával podněty [6] . Uprostřed velkého teroru byl zatčen (14. listopadu 1937). Byl zastřelen 21. září 1938 v budově věznice v Nižegorodské ulici 39 v Leningradu. Okolnosti smrti byly známy z oficiálního potvrzení vydaného KGB během rehabilitace v roce 1990.

22. listopadu 2015 v Petrohradě na fasádě domu 9 podél nábřeží Gribojedovského kanálu byla instalována pamětní cedule " Poslední adresa " od Valentina Iosifoviče Stenicha [7] .

Informace KGB o Stenich Smetanich-Stenič Valentin Osipovič, narozen 8. listopadu 1897, narozen v Leningradu, Rus, občan SSSR, nestraník, spisovatel, člen SSP, žil: Leningrad, kan. Griboedova, 9, apt. 126. Manželka - Fainberg Lyubov Davydovna, 33 let (v roce 1937). V roce 1958 žila Bolshintsova L. D.: Moskva, st. Koroleva, d. 7, apt. 114. Zatčen 14. listopadu 1937 Ředitelstvím NKVD pro Leningradskou oblast. Účtováno podle čl. 58-8 (teroristický čin), 58-11 (organizační činnost směřující ke spáchání kontrarevolučního zločinu) trestního zákoníku RSFSR. Verdikt Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR z 20. září 1938 určil trest smrti – popravu. Zastřelen 21. září 1938 v Leningradu. Rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR ze dne 24. října 1957 byl zrušen rozsudek Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR ze dne 20. září 1938 ve vztahu k V. O. Smetanich-Stenichovi a případ z důvodu absence corpus delicti v jeho jednání ukončen.

Rodina

Narozen v roce 1903 ve Voroněži, otec Feinberg David Iljič, ředitel Voroněžské pobočky Petrohradské mezinárodní obchodní banky. První manžel, od roku 1922 do roku 1929 - Mark Naumovich Frenkel, inženýr. Druhý manžel, od roku 1929 do roku 1937 - V. Stenich. Třetí manžel, od prosince 1937 do roku 1954, dramatik Manuel Bolshintsov .

Herečka a překladatelka Maeterlincka , Sartra , Anui , Brechta , přítelkyně A. A. Achmatovové . L. D. Stenich-Bolshintsova zanechala poznámky o A. A. Achmatovové, uchovávala její rukopisy, knihy, fotografie, telegramy, pohlednice a také autogramy svých přátel a dobrých známých, mezi nimiž byli Svyatoslav Richter , Nina Dorliak , Michail Zoshchenko , Faina Ranevskaya , Lidia Chukovskaya . , Maria Petrovykh , Grigory Kozincev , Nikolaj Cherkasov , Yuri German a další

Umělecké obrázky

Publikované překlady

Poznámky

  1. ↑ Joyce Jamesová. Pohřeb Patricka Dinghama (Výňatek z "Ulysses")  // Star: magazín. - Leningrad, 1934. - č. 11 . - S. 116-137 .
  2. ↑ Joyce Jamesová. Ráno pana Blooma (kapitola z "Ulysses")  // Literární současník. - Leningrad, 1935. - č. 5 . - S. 136-159 .
  3. ↑ Osip Semjonovič (Joseph Solomonovich) Smetanich byl podruhé ženatý se zubařkou Fanou Mironovnou Magaziner (1870-1951, nevlastní matka V. I. Stenicha), sestrou právníka Y. M. Magazinera a publicisty E. M. Laganského . V roce 1935, po smrti O. S. Smetanicha, vstoupila jeho sbírka evropských umělců do Ruského muzea .
  4. ↑ Rozhovor s I.K. Kuzněcovem . Datum přístupu: 6. prosince 2014. Archivováno z originálu 19. ledna 2012.
  5. ↑ 1 2 Tichí milenci ::: Mandelstam N. Ya. - Memoáry ::: Nadezhda Yakovlevna Mandelstam ::: Vzpomínky na Gulag :: Databáze :: Autoři a texty . Získáno 7. září 2015. Archivováno z originálu 11. ledna 2019.
  6. ↑ Portréty Ardova M. V. se nenápadně mění. M.: B. S. G.-Press, 2013 ISBN 978-5-93381-320-0
  7. ↑ St. Petersburg, Griboedov Canal Embankment, 9 (Malaya Konyushennaya, 4/2) Archivovaná kopie ze dne 6. července 2017 na webu Wayback Machine // Last Address.
  8. ↑ Předobrazem Valeriana Smetanicha ve stejné hře je jeho otec Osip Smetanich.
  9. ↑ http://www.tvkultura.ru/issue.html?id=103725  (nepřístupný odkaz)
  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích