| Vladimír Sulima | |
|---|---|
| Jméno při narození | Vladimír Stěpanovič Sulima |
| Přezdívka |
" Krvavý Casanova ", " Hammer Maniak " |
| Datum narození | 1946 |
| Státní občanství | SSSR |
| Datum úmrtí | 7. listopadu 1968 |
| Příčina smrti | Provedení |
| obsazení | Sériový vrah |
| Vraždy | |
| Počet obětí | 3 |
| Počet přeživších | 17 |
| Doba | duben-červen 1968 |
| Oblast jádra | permský |
| Způsob | Udeřit kladivem, v jedné epizodě - udeřit nožem |
| motiv | Sexy, samoúčelné |
| Datum zatčení |
1962 11. června 1968 |
| Trest |
8 let vězení (1962), trest smrti (1968) |
Vladimir Stepanovič Sulima (1946 - 7. listopadu 1968) - sovětský sériový vrah a násilník .
Vladimir Sulima se narodil v roce 1946. Byl vychován v rodině náboženského fanatika-sektáře. Otec Stepan Sulima donutil svého syna číst modlitby a za neposlušnost bičoval pruty a kolena si položil na pohanku. Jeho otec jednoho dne natlačil Vladimíra do sudu a shodil ho do rokle, v důsledku čehož ztratil vědomí.
V roce 1960, ve věku 14 let, si Vladimír " pronajal " dospělého muže a zaplatil mu 3 rubly. Poté opakovaně vstupoval do sexuálních vztahů s muži a ženami. Později začal útočit na ženy a znásilňovat je. V době svého zatčení v roce 1962, když mu bylo 16 let, měl na kontě 13 znásilnění. Většina trestných činů byla spáchána na území parku Balatovo .
Soud ho poslal na 8 let do vězení, aby si ho odpykal v kolonii pro mladistvé. Nikdo se ho tam nedotkl. Spolubydlící byli šokováni, protože Sulima měla nepřirozeně velký penis . Sulima se v kolonii dobře usadila. Učitelé, ohromeni velikostí penisu, s ním rádi vstoupili do sexuálního kontaktu.
Násilník si odseděl méně než polovinu volebního období. Vedení kolonie rozhodlo, že Sulima se vydala cestou nápravy. V roce 1966 byl podmínečně propuštěn. Získal práci řidiče na Polytechnickém institutu . Ženatý, v rodině se narodilo dítě.
Sulima spáchal svou první vraždu na jaře, v dubnu 1968. Poblíž stadionu Lokomotivu napadl Galinu Belonozhko, rozdrtil jí lebku kladivem a sebral dívce tašku. Zanedlouho za účelem znásilnění provedl dalších 9 útoků, při kterých dívky udeřil kladivem do hlavy, znásilnil a okradl. 2 z nich skončily vraždami poškozených žen. Svědky jedné z vražd, třetí v řadě, při níž Sulima použil nůž, byly děti hrající si „válku“. Jeden z nich si všiml znaku maniaka – velké odstávající uši.
Poslední oběť Sulimy zůstala naživu, protože příčesek zmírnil rány. Pachatel vzal dívce tašku a utekl.
Den po útoku šla oběť na kliniku, kde viděla Sulimu ve frontě. Zavolala policii, ale pachatel už z kliniky utekl. Zanechal však zdravotní kartu, byl podle ní identifikován a 11. června 1968 zatčen. Sulima se okamžitě ke všemu přiznal. Ničeho nelitoval.
Spal jsem celou noc v Permu. Když jsem se probudil, bylo už ráno. Nevím, kolik času, ale nastal úsvit. Tady. Viděl jsem, že po schodišti přes železniční koleje nalevo od nádraží přichází žena. Nevím proč, proč, když jsem vystoupil, vzal jsem kladivo do kokpitu, tak jsem ji následoval. Narazil jsem na lidi. Když procházela schody, hle, poté, co zabočila doprava. Následoval jsem ji. Kolem hasičského sboru. Tam jsem ji začal dohánět. A proč jsem to udělal, jak, nedokážu vysvětlit. Neměl jsem žádný takový cíl, zabít nebo znásilnit tam. Vzal jsem to, vytáhl jsem z kapsy kladivo, praštil jsem ji do hlavy... Běžel jsem po několika ulicích a prohlížel si tašku ženy na cestách. Nic tam nebylo. Hodil jsem tašku na jakýsi plot.
V procesu se Sulimou byli kromě státu ještě tři státní zástupci. Byl odsouzen k smrti popravčí četou , jemuž Sulima propukla v pláč. V žádostech o prominutí maniak napsal, že by mohl být dobrým bojovníkem, protože z vlastní zkušenosti věděl, jak k útokům na dívky dochází, a mohl jim tak zabránit. Ale všechny jeho pokusy odvolat se proti rozsudku vyšly naprázdno a 7. listopadu 1968 byl Sulima popraven.