Taktnost ( takt , smysl pro takt , smysl pro proporce ; lat. tactus - dotek, dotek, cit) - schopnost chovat se v souladu s uznávanou etiketou a etickými normami. Lidé se smyslem pro takt se nazývají taktní. Takt znamená nejen jednoduché dodržování pravidel chování, ale také schopnost porozumět partnerovi a vyhnout se situacím, které jsou pro ostatní nepříjemné.
Charakterizaci netaktnosti na konkrétních příkladech podal starověký řecký filozof Theophrastos ve svém díle „Charakteristika“. Podle Theophrasta je netaktnost neschopnost vybrat si správný okamžik pro komunikaci, což způsobuje potíže partnerovi. Netaktní člověk nemá zlomyslné úmysly, ale jedná ve špatnou dobu a ve špatnou dobu.
Theophrastus uvádí následující příklady netaktních činů :
Takt je proporcionalita chování člověka s pocity a jednáním druhých lidí. Takt – schopnost poměřovat své vlastní činy, pocity, slova a intonace s činy, pocity a intonacemi druhých; dovednost provádět akce a výslovnost slov v souladu s činy nebo slovy komunikačního partnera.
H.-G. Gadamer píše:
Taktem rozumíme určitou vnímavost a schopnost vnímat situaci a chování v ní, pro kterou nemáme znalosti založené na obecných principech. Z tohoto důvodu je koncept taktu nevýrazný a nevyslovitelný. Můžeš něco taktně říct. Vždy to ale bude znamenat, že se zároveň něco taktně obchází a nevyjadřuje a že je netaktní mluvit o tom, co obejít lze. Ale „obejít“ neznamená odvrátit se od něčeho; naopak je potřeba mít něco na očích, abyste o to nezakopli, ale minuli to. Takt tedy pomáhá udržovat si odstup, vyhýbat se ranám a srážkám, příliš těsnému kontaktu a poranění intimní sféry osobnosti.
— Gadamer H.-G. Pravda a metoda