Rastrové skenování

Rastrové skenování , televizní skenování , televizní rastr  - pohyb snímacího prvku v procesu analýzy nebo syntézy obrazu podle určitého periodického zákona [1] . V procesu přenosu se optický obraz převádí skenováním na videosignál a v procesu příjmu se přijímaný signál převádí zpět na obraz [2] . Hlavní oblastí použití rastrového skenování je televize , proto se často nazývá televize, i když se používá také k zobrazování informací z počítačů a radarových stanic . Televizní rastrové skenování se skládá z horizontálního a vertikálního skenování a může být mechanické nebo elektronické.

V televizním vysílání se používá pravoúhlé řádkové periodické skenování (zleva doprava a shora dolů) a může být dvou typů: prokládanéprogresivní [1] .

Prokládání

Prokládání je metoda skenování snímků, ve které je každý snímek rozdělen na dva půlsnímky (nebo pole ) tvořené řádky vybranými přes jeden.

Prokládání se v určitých případech používá k urychlení výstupu obrazů s omezenou šířkou pásma (v analogu ) nebo šířkou kanálu (v digitální technologii). Ve videosignálu při zachování počtu obrazových řádků použití prokládání zvyšuje snímkovou frekvenci 2krát ve srovnání s progresivním. To se používá ke zvýšení frekvence blikání obrazovky nad kritickou hranici vnímání lidského zraku [3] .

Progresivní skenování

Progresivní skenování je progresivní skenování televizního obrazu, ve kterém je rám tvořen skenováním obrazových prvků v každém řádku zleva doprava a čtením každého řádku v řadě shora dolů. Horizontální a vertikální synchronizační impulsy jsou vysílány po každém řádku a každém snímku .

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 Televize, 2002 , str. 41.
  2. Koncept skenování obrazu . Princip konstrukce televizního signálu . "Princip fungování". Získáno 16. srpna 2012. Archivováno z originálu 31. srpna 2014.
  3. Prokládání . Princip konstrukce televizního signálu . "Princip fungování". Získáno 16. srpna 2012. Archivováno z originálu dne 28. dubna 2012.

Literatura