Gauss-Ostrogradského vzorec spojuje tok spojitě diferencovatelného vektorového pole uzavřeným povrchem a integrál divergence tohoto pole přes objem ohraničený tímto povrchem.
Vzorec se používá k převodu integrálu objemu na integrál na uzavřené ploše a naopak.
Vektorový tok uzavřeným povrchem je roven integrálu převzatého přes objem ohraničený povrchem [1]
V souřadnicovém zápisu má Ostrogradského-Gaussův vzorec tvar:
- vektorové projekce Důsledky Ostrogradského-Gaussova teorému: 1) v solenoidovém poli ( ) je vektorový tok libovolnou uzavřenou plochou roven nule. 2) pokud je uvnitř uzavřeného povrchu zdroj nebo jímka , pak tok vektoru tímto povrchem nezávisí na jeho tvaru.V díle Ostrogradského je vzorec napsán v následující podobě:
kde a jsou objemové a povrchové diferenciály. jsou funkce spojité spolu se svými parciálními derivacemi prvního řádu v uzavřené oblasti prostoru ohraničené uzavřenou hladkou plochou [2] .
Moderní zápis vzorce:
kde a . _ V moderní notaci - prvek objemu, - prvek plochy [2] .
Zobecněním Ostrogradského vzorce je Stokesův vzorec pro variety s hranicí.
Teorém byl poprvé založen Lagrangeem v roce 1762 [3] .
Obecnou metodu převodu trojného integrálu na plošný integrál poprvé ukázal Carl Friedrich Gauss ( 1813 , 1830 ) na příkladu problémů v elektrodynamice [4] .
V roce 1826 M. V. Ostrogradsky odvodil vzorec v obecné formě a představil jej jako větu (publikoval v roce 1831 ). M. V. Ostrogradsky publikoval v roce 1834 vícerozměrné zobecnění vzorce [4] . S pomocí tohoto vzorce našel Ostrogradsky výraz pro derivaci s ohledem na parametr -násobného integrálu s proměnnými limity a získal vzorec pro variaci -násobného integrálu.
V zahraničí se vzorec obvykle nazývá "divergenční teorém" ( anglicky divergenční teorém ), někdy - Gaussův vzorec nebo "Gauss-Ostrogradského vzorec (teorém)."
Slovníky a encyklopedie |
---|