| Tibor Merai | |
|---|---|
| visel. Meray Tibor | |
| Datum narození | 6. dubna 1924 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 12. listopadu 2020 [2] (ve věku 96 let) |
| Místo smrti | |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | novinář , prozaik , scenárista |
| Ocenění | Řád čestné legie ( 1997 ) Kossuthova cena ( 1953 ) Cena Attily Jozsefa [d] ( 1951 ) Joseph Pulitzer Memorial Prize [d] ( 1992 ) Order of Imre Nagy [d] ( 2002 ) Cena Pro Cultura Hungarica [d] ( 2004 ) Gundelova cena za umění [d] ( 2004 ) Cena Attily Jozsefa [d] ( 1952 ) |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Tibor Merai ( maďarsky Méray Tibor ; 6. dubna 1924, Budapešť , Maďarsko – 12. listopadu 2020, Paříž , Francie [3] ) byl maďarský novinář a spisovatel.
Vystudoval maďarskou a latinskou literaturu na univerzitě v Budapešti .
Pracoval v novinách " Sabad Nep " ( Szabad Nép ) - orgánu KSČ, vedl odbor kultury, později se stal členem redakční rady. Rok a půl byl válečným zpravodajem pro Sabad Nep v korejské válce .
V letech 1953-1954 byl Tibor Merai tajemníkem stranické organizace Svazu maďarských spisovatelů (SVP), od roku 1954 byl tajemníkem této tvůrčí organizace. Po událostech roku 1953 byl příznivcem Imre Nagye , v důsledku čehož v roce 1955 přišel o místo v novinách i v SVP. Po maďarském povstání v roce 1956 Merai se svou rodinou emigroval do Jugoslávie. Od roku 1957 žil ve Francii.
27 let redigoval noviny Irodalmi Újság , vydávané v zahraničí v Maďarsku , které byly Kadarovým režimem zakázány. Byl prvním tajemníkem PEN-klubu spisovatelů v exilu a předsedou Maďarské ligy na obranu lidských práv.
V roce 1989, po 33 letech emigrace, přijel Tibor Merai do Budapešti, aby se zúčastnil slavnostního znovuuložení popela Imre Nagye, a na žádost rodiny zesnulého pronesl nad jeho hrobem projev.