Tosafot ( heb. תוֹסָפוֹת , „dodatky“) – komentáře k Talmudu , sestavené skupinou rabínů a komentátorů Talmudu, kteří žili v Německu , Francii , Anglii a Itálii v XII-XIII století . Tosafot je spolu s Rashiho komentářem obsažen ve všech tištěných vydáních Talmudu. Samotní rabíni jsou známí pod názvem komentáře k Talmudu: Tosafisté .
Díky Rašiho práci se stal Talmud pro studenty dostupnější, jeho studium masivnější, vzkvétaly ješivy v několika regionech Evropy. Rysem vyučovací metody té doby byla svoboda diskuse o primárních zdrojích, příležitost pro studenty zpochybnit názor svého učitele. Tato učební atmosféra a zvyk zapisovat si vzniklé diskuse přispěly ke vzniku velkého množství děl. Studenti přešli z ješivy do ješivy a rozdávali poznámky, které sestavili.
První tosafisté byli Rašiho studenti a zaměřovali se pouze na objasnění práce svého učitele, ale postupem času se práce jejich a jejich žáků rozrostla z vysvětlení Rašiho komentářů v přímý doplněk k Talmudu. Tosafoty jsou produktem kolektivní kreativity, protože s nimi jejich autoři nezacházeli jako s hotovými díly a často nová generace studentů zkracovala a měnila spisy svých učitelů. Tosafot nepředstavují systematický komentář k Talmudu, ale nejčastěji se skládají z analytických vysvětlení míst, kterým je problematické porozumět, a to v případě, kdy dvojznačnost nebyla předchozími badateli objasněna, nebo vysvětlení bylo uznáno tosafisty jako sama o sobě problematická.
Po masovém pronásledování Židů, ve 2. polovině 13. stol. tradiční akademická centra tosafistů chátrala.
Mezi tosafisty: Rabbeinu Tam (Jakov ben Meir, vnuk Rašiho), Yehuda ben Jicchak Sir Leon, Jicchak ben Shmuel z Dampierre , Yechiel z Paříže a mnoho dalších.
Čas aktivity Tosafot v historii judaismu |
---|
páry tannai amorai Savorai gaons rishonim acharonymum |
Slovníky a encyklopedie |
---|