České Federální shromáždění Federální shromáždění slovensky. Federální shromáždění | |
|---|---|
| Typ | |
| Typ | dvojkomorový |
| Stát | Československo |
| komory | Sněmovna národů a Sněmovna lidu |
| Příběh | |
| Datum založení | 1969 |
| Datum zrušení | 1992 |
| Předchůdce | národní shromáždění |
| Řízení | |
| předseda Federálního shromáždění | Michal Kováč |
| předseda Sněmovny národů Federálního shromáždění | Roman Zelenay |
| Předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění | Václav Benda |
Federální shromáždění ( česky Federální shromáždění , slovensky Federálne zhromaždenie ) bylo nejvyšším zákonodárným orgánem Československa v letech 1968-1992. Federální shromáždění se stalo nástupcem Národního shromáždění ČSFR a zaniklo 31. prosince 1992 rozpadem ČSFR. Skládal se ze dvou komor: Sněmovny národů a Sněmovny lidu.
Během své existence měl dvě jména:
Souběžně s Federálním shromážděním existovaly dva republikové parlamenty: Česká národní rada a Slovenská národní rada .
Sněmovna národů ( česky Sněmovna národů ) byla jednou z rovnocenných komor československého parlamentu, po roce 1990 československého parlamentu. Komora měla 150 poslanců (75 poslanců z každé republiky). Volbu poslanců prováděli lidé podle většinového systému v jednomandátových obvodech na dobu 5 let. Volby vyhlásilo předsednictvo Federálního shromáždění.
Na rozdíl od Sněmovny lidu si poslanci obou republik rozdělili stejný počet mandátů.
Sněmovna lidu ( česky Sněmovna lidu ) byla jednou z rovnocenných komor československého parlamentu, po roce 1990 československého parlamentu. Komora se skládala z 200 poslanců. Poslanci byli voleni lidmi podle většinového systému v jednomandátových obvodech na dobu 5 let. Volby vyhlásilo předsednictvo Federálního shromáždění.
Ve federalizačním zákoně byla přijata opatření proti přesile slovenských poslanců[ vyčistit ]
Federální shromáždění přijímalo zákony, rozpočet, zřizovalo ministerstva, volilo prezidenta, jmenovalo soudce Ústavního soudu, rozhodovalo o otázce důvěry vládě, schvalovalo program vlády, určovalo zahraniční politiku, schvalovalo ratifikaci smluv, změnil zákony, mohl vyhlásit válku.
Obě komory volili lidé většinovým systémem v jednomandátových obvodech, po 75 poslancích volených z České republiky a Slovenska ve Sněmovně národů. Volby vyhlásilo předsednictvo Federálního shromáždění.
Platnost pravomocí poslanců na návrh mandátově-imunitního výboru prověřila komora. Poslanci složili slib: „Přísahám na svou čest a svědomí, že budu věrný ČSSR a věci socialismu. Budu sledovat vůli a zájmy lidu, budu se řídit ústavou a dalšími zákony a budu pracovat na tom, aby byly uplatňovány.“ Každá komora zvolila prezidium 3-6 členů a výbory.
Zasedání svolával a uzavíral dvakrát ročně prezident, pokud tak neučinil, pak předsednictvo Federálního shromáždění. Mimořádná zasedání by mohla být svolána na žádost alespoň třetiny zastupitelů. Zasedání komor jmenovala prezidia komor. Kvorum horní komory je poloviční z každého ze subjektů federace, kvorum dolní komory je polovina poslanců. Rozhodnutí přijímala každá z komor prostou většinou hlasů.
Současné členství v obou komorách bylo zakázáno. Poslanci nemohli být bez povolení Federálního shromáždění trestně nebo disciplinárně stíháni, vzati do vazby (s výjimkou zadržení na místě činu), stíháni za hlasování a výroky (za druhé mohl být poslanec vystaven pouze kárná odpovědnost jeho komory), poslanec mohl odepřít vypovídat .
Skládala se ze 40 členů, 20 z horní komory (10 z každého ze subjektů federace) a 20 z dolní komory. Mezi zasedáními Federálního shromáždění vykonávalo své funkce Předsednictvo Federálního shromáždění.