Flegel, Georg

Georg Flegel

G. Flegel Autoportrét s hodinami (1630)
Datum narození 1566 [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 23. března 1638( 1638-03-23 ) [4]
Místo smrti
Země
Žánr zátiší a květinové zátiší [d]
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Georg Flegel (německy Georg Flegel , nar. 1566 Olomouc  - 23. března 1638 Frankfurt nad Mohanem)  - německý umělec, zakladatel německé školy zátiší .

Život a práce

Georg Flegel je považován za prvního německého malíře zátiší a jednoho z největších evropských mistrů tohoto žánru na počátku 17. století. Flegel je také tvůrcem velkého množství akvarelů zobrazujících květiny, často v životní velikosti.

Narozen na Moravě v rodině ševce. Od roku 1580 působil v Linci jako asistent v ateliéru holandského malíře Lucase van Valckenborcha . Flegelovým úkolem bylo malovat ovoce, zeleninu a květiny na velkoformátová plátna znázorňující firemní hostiny nebo trhové scény. V letech 1592-1593 přestěhoval Walkenborch svou dílnu do Frankfurtu nad Mohanem a Flegel a jeho žena Brigitte ho následovali. V dubnu 1597 získal Flegel s pomocí Walkenborche frankfurtské občanství a otevřel si vlastní dílnu. Od roku 1600 se umělec pokoušel malovat svá první zátiší, přičemž jako přirozenost používal ovoce a předměty, které byly obvykle používány k vytvoření pozadí na velkých obrazech.

Flegelova dílna se svou velikostí a produktivitou samozřejmě nedala srovnávat se skutečnou výtvarnou dílnou jeho učitele, kde neustále pracovalo několik studentů a asistentů. Flegelovým jediným žákem byl malíř Jacob Marrel , který poté pokračoval ve studiích v Utrechtu u Jana de Heem . Slavný německý mistr zátiší Sebastian Stoskopf , který od Flegela mnohé přejal, svého učitele za svého života zřejmě nikdy neviděl a jeho zručnost si osvojil studiem jeho pláten.

Flegel měl sedm dětí; dva z jeho synů se také stali umělci.

Galerie

Poznámky

  1. Georg Flegel
  2. Swartz A. Georg Flegel  (anglicky) - 2007.
  3. Georg Flegel
  4. 1 2 Archiv výtvarného umění – 2003.
  5. seznam umělců Národního muzea Švédska - 2016.
  6. 1 2 Databáze českého národního úřadu

Literatura

Odkazy