Miron Grigorievich Kharlap ( 12. ledna (25. ledna) , 1913 , Lodž - 17. listopadu 1994 , Moskva ) - ruský muzikolog a poetický kritik.
Narodil se v Polsku v rodině lékárníka. Od roku 1914 žil v Moskvě. Hudbu začal studovat pod vedením D. Shora a L. Oborina .
V roce 1931 absolvoval Moskevskou konzervatoř v klavírní třídě V. N. Argamakova .
V letech 1935-1973 byl korepetitorem dirigentských kurzů, za války působil při evakuaci v Saratově, v letech 1945-1950 byl také vedoucím vědeckým pracovníkem Výzkumného úřadu Moskevské konzervatoře.
Vědecký koncept M. G. Harlapa je založen na myšlence vytvoření nové disciplíny - hudebně-historické poetiky / historické teorie hudby /. K tomu předkládá a podrobně rozvíjí na obrovském množství materiálu základní hypotézu o povahovém charakteru vývoje rytmu po etapách jako základu pro strukturální organizaci všech dočasných umění. Etapa 1-etapa tzv. intonační rytmus ústního, v podstatě kolektivního, a tedy anonymního archaického folklóru. 2. etapa - etapa tzv. kvantitativní rytmus ústní, ale již autorské literatury, případně hudebního umění. Fáze 3 - akcent / pro hudbu - akcentní takt / rytmus poezie a hudebního umění, které se osamostatnily. První fáze je nejobtížnější na analýzu a je zajímavá, protože, jak uvádí M.G. Harlap, mod jako fenomén se rodí z hlubin primárního intonačního rytmu s jeho arsis-thesis strukturou.
V této fázi samotný koncept rytmu vyžaduje jeho úplné přehodnocení.První a druhý stupeň spojuje ústní a synkretický charakter /jednota verše, gesta a hudební formy/. Charakteristickým rysem 2. etapy přitom je, že hudební stránka synkreze /tj. rytmus a modus/ je kvantitativní, diskrétní forma pro fixaci, stabilizaci autorské verze ústního díla / např. Homérovy básně, arab. nebo indické autorské ústní básně aj. /, které se jen díky této funkci pražcových metrických struktur uchovaly po staletí ve své ústní podobě. Tato základní mnemotechnická funkce hudební formy je analogická té, kterou později provede psaní.
Psaní jako základní mnemotechnický konkurent po svém vzniku postupně odstraňuje z kvantitativní hudební /rytmické a modální/ struktury funkci stabilizace a fixace děl ústní profesionální kreativity. Tak se rodí 3., výhradně psaná etapa, v níž se verš i hudební forma od sebe zcela oprostí a začnou vyjadřovat nikoli statický étos, ale dynamický afekt. Zároveň je použita akcentní rytmická struktura, ve které strnulé kvantitativní časové vztahy ustupují do pozadí. Potíž spočívá v tom, že pouze západoevropská kultura prošla touto cestou přeměny 2. etapy ve 3. etapu / kvůli jedinečným podmínkám jejího vývoje/, zatímco velké klasické literatury starověku a některé moderní mimoevropské kultury dosáhly jejich apogeum právě ve 2. stadiu - stadiu kvantitativního rytmu. Drama zrodu nového samostatného verše a hudebního tvaru, zejména toho, co se obvykle nazývá „absolutní“ / tedy v západní tradici čistě instrumentální / hudba, M.G. Harlap popisuje jako drama šíření a vzájemného ovlivňování církevní písemné a světské ústní kultury v době středověku a renesance. Z tohoto pohledu se ukazuje, že důvodem extrémně krátkého období čistě kvantitativního rytmu v Zap. Evropa / modální hudba XIII-XIV století/ byla právě přítomností aktivní písemné kultury, která od samého počátku začala rozmazávat kvantitativní ústní formu vytvořenou christianizovanými národy Západu. Evropu ve svých vlastních jazycích, protože jí metodicky „sebrala“ funkci fixace textu. K definitivnímu zlomu s 2. etapou však došlo po vynálezu tisku, kdy masovost písemné formy fixace vedla ke změně samotné formy a struktury básnického a hudebního myšlení. Jádrem tohoto myšlení již není diskrétní, ale kontinuální časová forma, strukturovaná vnitřní akcentovou metrickou mřížkou, jejíž forma je daná písemně. Metrická forma přitom není tvořena skládáním diskrétních, proporcionálních a v podstatě nestejných segmentů na základě metrického "kvanta" - chronos protos nebo mora /kvantitativní rytmické/, ale rozdělením afektivního kontinua na podmíněně stejné části / přízvuk-čas rytmický /.M.G. Harlap ve svých dílech podrobně popisuje každou z těchto fází, pozoruhodná svou důkladností. Zároveň neustále zdůrazňuje, že stadionová struktura jako teoretická abstrakce a jako skutečná historická látka jsou zcela odlišné věci. Realita se tvoří ze stadiálních průniků a interakcí, což způsobuje potíže při studiu každé konkrétní éry.
M.G. Harlap poskytuje subtilní a flexibilní aparát pro studium jak strukturálních, tak genetických rysů hudebních jevů, přičemž veškerý materiál zasazuje do kontextu kultury chápané jako komplexní historický organismus, kde se nakonec vše propojí. Výsledkem je, že v jeho osobě má humanitní myšlení tvůrce dokonale zdůvodněného konceptu, skutečného autora nové teoretické disciplíny. Charakteristickým, nikoli však jediným rysem této disciplíny je, že problémy geneze a evoluce básnických i hudebních forem jsou posuzovány v jejich strukturální a genetické souvislosti. Zásadně nové je zde to, že mnohé problémy versifikace se ukazují jako problémy, které lze vyřešit pouze muzikologickým rozborem, ale na základě materiálu tradičně patřícího do versifikace a naopak. Tato situace vytváří určité obtíže jak pro komunitu poetiků, tak pro komunitu hudebníků-teoretiků: k řešení těchto problémů musí badatel stejně dobře ovládat materiál a metody obou typů analýzy.Anna Mikhailovna Grishina, manželka. http://www.memo.ru/history/POLAcy/vved/Index.htm
Dekretem prezidenta Polské republiky Aleksandera Kwasniewského bylo 32 lidem ze zemí bývalého SSSR vyznamenáno Křížem Řádu za zásluhy Polského společenství „za mimořádný přínos k odhalení a dokumentaci pravdy o politické represe proti polskému lidu“. Následující členové Memorialu byli posmrtně oceněni polským státním vyznamenáním: Grishina Anna Mikhailovna, Moskva https://web.archive.org/web/20140821101347/http://vif2ne.ru/nvk/forum/arhprint/964899
Laura Grigorievna Kharlap (1923-?), sestra, literární kritik.