Jazyk Xiongnu

Jazyk Xiongnu ( jazyk Xiongnu ) existuje jako mluvený jazyk přinejmenším od 3. století před naším letopočtem. E. až do 5. století našeho letopočtu E. Otázka, zda patří do té či oné známé jazykové rodiny, zůstává diskutabilní, i když od 19. století se předpokládá, že má jak turkickou , tak mongolskou povahu. Tyto dvě hypotézy jsou dodnes velmi populární. Pojetí, které ztotožňuje asijské Huny s evropskými Huny a navrhuje závěry o vztahu jejich jazyků, ačkoli je ve vědě rozšířené, není uznáváno všemi (viz také Hunský jazyk ).

Hypotézy členství

Jasná postulace příslušnosti jazyka Xiongnu k jedné z aktuálně existujících skupin altajské jazykové rodiny je z objektivních důvodů obtížná. Specialisté v oblasti lingvistických srovnávacích studií mají příliš málo materiálu na provedení důkladné analýzy, mají k dispozici velmi omezený počet slov jazyka Xiongnu. Zároveň jsou tyto lexémy známé díky čínským kronikám, které byly vedeny pomocí hieroglyfického písma.

Turecké interpretace

J.-P. Abel-Remusat a Y. Klaproth vycházeli z turkické [1] příslušnosti Hunů, ale tato hypotéza byla poprvé doložena v článcích Siratori Kurakiti na počátku 20. století [2] . Stejný postoj zaujali i historici O. Pritsak , V. V. Bartold [3] , L. N. Gumilyov [4] a M. V. Kryukov [5] .

Podrobné zdůvodnění turkické příslušnosti je uvedeno v knize A. V. Dybo „Lingvistické kontakty raných Turků“ (1. díl, 2007).

Mongolské výklady

Mongolský původ hájil P. Pelliot . G. Ramstedt navrhl, že jazyk Xiongnu odráží stav, ve kterém se turkické jazyky ještě neoddělily od mongolštiny [6] , ale tento pohled je nyní uznáván jako zastaralý, má se za to, že oddělení altajských jazyků se objevily v dřívějším období [7] . Hypotéza o vztahu jazyka Xiongnu s protomongolštinou zároveň nachází nové potvrzení. [osm]

Jenisejské výklady

Teorii, že jazyk Xiongnu patřil rodině Yenisei , hájili Pulliblank ( Eng.  Edwin G. Pulleyblank ) [9] a Vovin [10] .

Saka interpretace

G. Bailey [11] , J. Harmatta [12] a G. Jankowski [13] vycházejí z etymologií Saka slov Xiongnu. Podle Harmatty mluvila většina Hunů jedním z východních íránských dialektů blízko Saky .

Izolovat jazyk

Jakékoli domněnky o vztahu jazyka považuje G. Dörfer za neprokázané [14] [15] .

Zdroje

Báseň

Čínská dynastická historie " Jin shu " obsahuje dvojverší v jazyce Jie (jeden z kmenů Xiongnu), přepsané do 10 hieroglyfů (秀支 替戾剛 僕谷 劬禿當) a přeložené do 4 čínských slov (軍 朊 塡位 捉). Dvojverší obsahuje věštění, které podle Jin shu pronesl mudrc Fotucheng[16] v roce 310 a předpověděl úspěšné tažení velitele Jie Shi Le proti jinému veliteli Xiongnu Liu Yao . Byly učiněny pokusy o přečtení básně jak s pomocí turkických (Shervashidze, Dybo a jejich předchůdci), tak jenisejských jazyků (Pullyblank) a kombinace turkického a jenisejského slovníku (Vovin) [17] . V roce 2016 Vovin dospěl k závěru, že dvojverší bylo napsáno v jednom z jižních jenisejských jazyků blízkých Pumpokolu a že turecké verze jeho původu by měly být konečně vyřazeny. [osmnáct]

Hunská slova a osobní jména

Čínské zdroje obsahují několik tuctů Xiongnu termínů a osobních jmen, z nichž mnohé připouštějí turkické a íránské etymologie [19] . A. V. Dybo je shrnuje takto: mezi apelativním slovníkem převládají turkická slova, spolehlivě íránská - pouze názvy mléčných výrobků a „hřeben“. Tituly a vlastní jména jsou často íránské, ale prošly tureckým jazykovým prostředím.

Téměř všechny etymologie však zůstávají kontroverzní. Například jiná velryba. * kwjāt-d(h)ē („označení pro neobvyklá hospodářská zvířata chovaná Xiongnuy, velké koně nebo mezky“) je odvozeno Pullyblankem z protojenského * kuʔs („kůň“), Bailey ze Saka khaḍara („mezek“) , a Dybo z Prototurka * gǖd-ti („stádo, pastva“) [20] .

Nejautentičtější turecká slova jsou:

• Jiná velryba. * ţhāŋ-rə:j ("nebe") - Pratürk. * teŋri ("bůh; nebe")
• Jiná velryba. * kēŋh-rāh („obětní meč“) – Pratürk. * kɨŋrak („oboustranný zakřivený nůž“)
• Jiná velryba. * Łhəw Łhā („krátký kůň“) – pra-Turk. * ulaλa („malý kůň“)
• Jiná velryba. thāk lhāj (“velbloud”) - v množství Turků. lang. taylak ("velbloud")
• Jiná velryba. * γwā ļwāt nebo * ʔwā ļwāt (“dlabačky”) - Pratürk. * Koλ ("chata, chatrč, tábor")

Příklady íránských výpůjčních slov:

• Moderní velryba. shanyu , další Číňané. * tān-wa  - pra-Turk. * darxan (později Orkhon-Türk. tarqan ) z íránského (v sogdštině trγ'n , „titul“ [21] ).
• Jiná velryba. * γāt-tə:j („manželka shanyu“) - pra-Turk. * xatun ze Sogdianu * xuten [22] .
• Jiná velryba. * ţoŋh ("mléko, koumiss") - Prairan. * dauγ-na („mléko jednoho dojení“)
• Jiná velryba. bjəś şa (“hřeben”) - od Prairans. kořen * paś - ("česat")

Kromě toho jsou dalším důkazem výpůjčky z čínštiny do prototureckého jazyka, datované přibližně do 3. století našeho letopočtu. e., které jsou přirozeněji vysvětleny pod podmínkou, že jazyk Hunů je považován za prototurkický [23] .

A. S. Shabalov ve svém díle „Jazyk Xiongnu je varieta mongolského jazyka“ (Bulletin of ISLU, 2011, č. 3) kritizuje rané interpretace slov Xiongnu od turkologů V. S. Taskina a V. A. Panova a nabízí překlady založené na na moderní mongolský jazyk, založený na moderní (a nerekonstruované) čínské četbě glos Xiongnu.

Viz také

• Jazyk Hunů
• Hunský dopis

Poznámky

1. ↑ mluvíme o moderním lingvistickém termínu, protože vlastní jméno „Turci“ se objevilo nejdříve v 5. stol.
2. ↑ Shiratori K. Sinologische Beiträge zur Geschichte der Türk-Völker. II. Über die Sprache der Hiungnu und der Tunghu-Stämme. // Sborník Říšské akademie věd. 1902. září. T. XVII, č. 2
3. ↑ V. V. Bartold. Dvanáct přednášek o historii tureckých národů Střední Asie:

   Čuvašský jazyk vznikl v době, kdy ještě nebyly stanoveny charakteristické rysy jazyků turkické skupiny. V tomto případě se předkové Čuvašů dostali do Evropy ještě před příchodem skutečných Turků, tedy Turků 6. století. Za takových podmínek je možné, že jazyk Hunů ... byl jazykem, ze kterého pochází Čuvašové.

4. ↑ Gumilyov L. N. Xiongnu. Petrohrad, 1993. S.39
5. ↑ Kryukov M. V. a spoluautoři. Staří Číňané v době centralizovaných říší. M., 1983. S.58
6. ↑ Ramstedt MGS Uber der Ursprung der Turkischen Sprache. Helsinky, 1937, s. 81-91
7. ↑ Turecké jazyky. (Série "Jazyky světa"). M., 1997. S.8
8. ↑ JAZYK HUNNU JE ROZMANITOSTÍ MONGOLSKÉHO JAZYKA. SHABALOV ALEXANDER SOKRATOVICH Bulletin Irkutské státní lingvistické univerzity. Číslo 3 / Ročník 3 / 2011
9. ↑ Pulleyblank E.G. Souhláskový systém staré čínštiny. // Velká Asie. 9, pt. 1. Lipsko, 1962. Doplněk: "Jazyk Hsiung-nu". S.239-265; ruština Přel.: Zahraniční turkologie. Vydání 1 M., 1986.
10. ↑ Vovin, Alexandr. Mluvili Xiongnuové jenisejským jazykem? // Central Asiatic Journal 44/1 (2000), pp. 87-104.
11. ↑ Harolde. W. Bailey, Indo-Scythian Studies: being Khotanese Texts, VII, Cambridge, 1985, pp. 25-41
12. ↑ J. Harmatta, "Závěr", Historie civilizací Střední Asie Autor: Ahmad Hasan Dani, Vadim Mikhaĭlovich Masson, Unesco, János Harmatta, Boris Abramovič Litvinovskiĭ, Clifford Edmund Bosworth Vydalo Motilal Banarsidass Svazek, 29899, ​​29899.
13. ↑ Henryk Jankowski, Historicko-etymologický slovník předruských sídelních názvů Krymu, nakladatelství Brill, 2006. str. 27
14. ↑ Dörfer G. O jazyce Hunů. // Zahraniční turkologie. Vydání 1 Starověké turkické jazyky a literatury. M., 1986. S.71-134.
15. ↑ Nicola Di Cosmo, „Starověká Čína a její nepřátelé“. Publikováno nakladatelstvím Cambridge University Press, 2004. str. 164: „Bailey na druhé straně viděl Xiongnu jako íránsky mluvící, zatímco Doerfer popřel možnost vztahu mezi jazykem Xiongnu a jakýmkoli jiným známým jazykem a odmítl co nejdůrazněji jakékoli spojení. s turečtinou nebo mongolštinou“
16. ↑ Dybo naznačuje (Dybo 2007, s. 80), že jméno mudrce může znamenat „budurchyn“ (tur. „křepelka“), nicméně připouští možnost dalších čtení, například tocharijské V, neboť mudrc byl z království Kucha
17. ↑ Shervashidze I.N. Slovesné tvary v jazyce turkických runových nápisů. Tb., 1986; Dybo 2007, s.75-82
18. ↑ Alexander Vovin, Edward J Vajda, Etienne de la Vaissière. KDO BYLI *KJET (羯) A JAKÝM JAZYKEM MLUVILI?  (anglicky)  // Journal Asiatique. — 2016.
19. ↑ Dybo 2007, s.82-115
20. ↑ Dybo 2007, s.88
21. ↑ hypotéza E. Pulliblanka (z hlediska spojení s turkickým slovem) a V. I. Abaeva (z hlediska spojení se sogdským slovem): Dybo 2007, s. 118-119
22. ↑ související íránská slova, viz: Rastorguyeva V.S., Edelman D.I. Etymologický slovník íránských jazyků. T. 3. M., 2007. S. 426
23. ↑ Dybo 2007, s.66-75

Literatura

• Dybo A.V. Jazykové kontakty raných Turků: Lexikální fond: Prototurecké období. M., Orientální literatura. 2007. 223 s. ISBN 978-5-02-036320-5
• Lebedev E. G. K otázce výkladu Xiongnu „Fotuchenovy předpovědi“. 2009