Sorani

sorani (střední kurdština)
střední kurdština      Jiné kurdské dialekty
vlastní jméno	فارْسِى [kʊrdi]
země	Irák , Írán
Regiony	Sulaymaniyah , Erbil , Senandej atd.
oficiální status	Irák Kurdistán
Regulační organizace	Kurdský institut v Paříži
Celkový počet reproduktorů	~8 milionů
Postavení	v bezpečí
Klasifikace
Kategorie	Jazyky Eurasie
Indoevropská rodina árijská větev Íránská pobočka Západní íránské jazyky Severozápadní jazyky kurdská podskupina kurdština střední kurdština
Psaní	Soranská abeceda
Jazykové kódy
ISO 639-1	—
ISO 639-2	—
ISO 639-3	ckb
WALS	krd
Etnolog	ckb
IETF	ckb
Glottolog	cent1972
Wikipedie v tomto jazyce

Sorani ( kurdština سۆرانی ) nebo střední kurdština ( kurdština کوردییاوەندی ) , také jižní Kurmanji ( kurdština باشووری کرماشووری کرما ) نووری کرماننووری کرمانناجنج

Rozšířen v Iráku (v jihovýchodní části jižního Kurdistánu ; Erbil , Sulaimaniya , Kirkúk , Halabaja ) a také v západní části Íránu (od jezera Urmia po Kermanshah ).

Jedna ze dvou literárních forem kurdského jazyka je založena na dialektu Sulaymaniyah , nazývaném „Sorani“ na počest kurdského emirátu Soran , který existoval ve středověku [2] [3] .

Etymologie

Historicky severní a střední Kurdové nazývali svůj jazyk „körmanj“, „kyrmanjki“ ( North-Kurd. Kurmancî , N. -Zaz. Kırmanckî ), vytvořený z vlastního jména etnické skupiny „körmanj“, „kyrmanj“ ( Severokurdský Kurmanc , کورمانج , NW Kırmanc ) . Kmeny hovořící středokurdským dialektem ( kmeny Baban, Mukriyan atd.) se nazývaly Kurmanjs, používajíce jako své jméno slovo označující severokurdský dialekt v lingvistice a zároveň zdůrazňovaly svou příslušnost ke kurdskému etniku . skupina . Později se objevila literární forma kurdského knížectví Soran . Na počest tohoto knížectví byla literární forma kurdského jazyka města Sulaymaniyah pojmenována Sorani. V lingvistice se toto jméno rozšířilo do všech ostatních centrálních dialektů Kurdů , podmíněně spojených linguonymem „sorani“ [4] . Jméno emirátu Soran pochází z množného kurdského slova sor „červený“ . Literární norma severokurdského dialektu vycházejícího z jihovýchodního dialektu se nazývá „körmanji“ nebo někdy na severu Iráku „bahdini“ ( severokurdské Bahdinî) – také na počest jednoho z kurdských knížectví , které již dlouho čas byl hlavním konkurentem Soranského emirátu .

Dnes severní Kurdové (včetně zaza ) a částečně střední Kurdové stále nazývají svůj jazyk „körmanji“ nebo „kyrmanjki“ (v zaza ) a zbytek – „kördi“. Jestliže dříve „körmanji“ bylo považováno za jméno všech odrůd kurdského jazyka , nyní, aby nedošlo k záměně, je obvyklé označovat tímto pojmem pouze severní kurdský dialekt .

Město Sulaymaniyah je považováno za historické centrum a neoficiální „ hlavní město “ soranské kultury .

Linguogeografie

Provincie , ve kterých se mluví střední kurdštinou v různé míře:

• Irák :
  • Erbil ( kurdské ھەولێر );
  • sulajmáníja ( kurdsky پارێزگای سلێمانی );
  • halabaja ( kurdské پارێزگای ھەڵەبجە );
  • Kirkúk ( kurdský کەرکووک );
• Írán :
  • Západní Ázerbájdžán ( kurdsky پارێزگای ئورمیە );
  • Kurdistán ( kurdský پارێزگای کوردستان );
  • Kermanshah ( kurdské پارێزگای کرماشان );

Počet dopravců

Počet nosičů se odhaduje na 8 milionů lidí [5] .

Dialektové dělení

Spisovný jazyk založený na dialektu města Sulaimaniya spojuje mnoho dialektů , které se podmíněně dělí na regionální a kmenové [6] [7] :

1. Slemany;
2. Mukriyani;
3. Japhy;
4. Howlery;
5. Germiani;
6. Ardalani;

Historie

Nejstarším dílem literatury v Sorani je Mahdimam (Kniha Mahdího) z roku 1762, kterou napsal mulla Muhammad ibn ul-Hajj. Sorani se tedy jako literární jazyk objevila až po úpadku goranštiny , kterou používají i někteří Kurdové . Během éry Babana se soranština stala důležitým literárním jazykem a mnoho básníků v ní psalo, přestože stále znali arabštinu a perštinu . Když byla Babanova dynastie v roce 1850 svržena, skončila jeho zlatá éra a básníci opustili oblast Sulajmáníja .

V roce 1903 byla vydána učebnice a slovník Sorani pro britský kontingent v Kurdistánu . Také v roce 1906 byla vydána gramatická skica Sorani založená na dialektu kmene Mukriyan a v roce 1919 byla vydána kniha gramatiky , založená na dialektu Mahabad . V roce 1958 vyšla Praktická mluvnice literárního sorani [8] .

Rozdíly od severní kurdštiny

Foneticky a z hlediska kořenového složení jsou severní kurdština a střední kurdština podobná. Kromě toho existuje velké množství příbuzných ve slovní zásobě , ale střední Kurdština má více výpůjček z arabského jazyka . Z hlediska historického vývoje je severokurdský dialekt konzervativnější než centrální, a to jak ve fonetické , tak morfologické struktuře (například ztratil kategorie rodu a pádů ). Střední kurdštinu ovlivnila mimo jiné větší kulturní příbuznost s jinými jazyky , kterými mluví místní Kurdové , včetně arabštiny . Vážné rozdíly v morfologii ztěžují pochopení severních a středních Kurdů . To je způsobeno morfologickou restrukturalizací, kterou většina íránských jazyků prošla ve středověku .

Sorani se liší od Kurmanji v šesti gramatických bodech. Zdá se, že je to výsledek Goraniho vlivu na Soraniho:

1. Pasivní konjugace : Soraniho pasivní morfém -r-/-ra odpovídá -y-/-ya- v Gorani a Zazaki , zatímco Kurmanji používá pomocný hatin ;
2. Specifická přípona -eke , také nalezená v zazaki ;
3. Zesílené post -verbální sloveso -ewe , odpovídající doslovnému vê v Kurmanji ;
4. Konstrukce "otevřeného spojení" s příponou -e pro určitá podstatná jména ;
5. Zachování enklitických osobních zájmen , která zmizela v Kurmanji a Zazaki ;
6. Zjednodušený systém izafet ;

Média a vzdělávání

Sorani byl druhý oficiální jazyk Iráku od 8. října 2005 [9] , po arabštině . Vydává se o něm spousta médií , hojně se využívá ve školství a kancelářské práci . (v textech zmíněno - "kurdština").

Morfologie

Literární sorani je psáno arabským písmem , ale níže je neoficiální latinské písmo, které nemá standardní pravopis .

Zájmena