| katolický chrám | |
| Kostel svatého Liboria | |
|---|---|
| 45°03′18″ s. sh. 39°01′41″ palců. e. | |
| Země | |
| Umístění | Krasnodar |
| zpověď | Katolicismus |
| Diecéze | Diecéze svatého Klimenta v Saratově |
| typ budovy | Chrám |
| Postavení | proud |
| webová stránka | krasnodar.dscs.ru |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Kostel sv . Liboria je katolický kostel ve městě Krasnodar v Rusku . Administrativně patří do Krasnodarského děkanství diecéze Saint Clement , se sídlem v Saratově , v čele s biskupem Clemensem Pickelem . Kostel je pojmenován po katolickém svatém Liborovi .
Město Krasnodar, založené v roce 1793, dostalo při narození jméno Jekaterinodar. Zakladateli hlavního města Kuban byli černomořští kozáci. Páteř černomořské kozácké armády, která se v letech 1792–1794 přesunula na Kubáň na základě listiny Kateřiny II., tvořili bývalí Záporožští kozáci. Rysy náboru vojsk určovaly jeho multietnické složení. V armádě přitom převládal maloruský (ukrajinský) živel. V armádě byli také Čerkesi, Albánci, Arméni, Bulhaři, Velkorusové, Řekové, Židé, Litevci, Moldavané, Němci, Poláci, Srbové, Tataři, Češi a další. Je důležité poznamenat, že všichni kozáci byli pravoslavní. Starý kozácký zvyk vyzýval ty, kteří byli přijati za kozáky, aby se vzdali svého předchozího stavu, přezdívky nebo příjmení a víry.
K výrazným změnám v etnokulturním vývoji města začalo docházet od roku 1860, kdy vznikla Kubáňská oblast a Kubáňská kozácká armáda a Jekatěrinodar se stal vojensko-správním centrem většího území a početnější kozácké armády, která začala zahrnout katolíky (především Poláky). Během tohoto období bylo ve městě postaveno několik sakrálních staveb, včetně římskokatolické kaple.
V roce 1880 již v Jekaterinodaru stála kamenná modlitebna, kam se stěží vešli všichni farníci, žijící ve městě i přicházející do regionálního centra z regionů. Okresní kaplan vojsk kubánské oblasti (od roku 1878), čestný kanovník Iosif Kanumov se po desetiletí a půl snažil dosáhnout stavby kostela v Jekatěrinodaru. Konečně v letech 1893-1894. na místě zakoupeném od bratří Rubanů (roh moderních ulic Sovětskaja a Okťabrskaja) byl postaven jekaterinodarský římskokatolický farní kostel Nejsvětějšího růžence Panny Marie a sv. Barbory („Polský kostel“) na adrese: Svatý. Grafskoy, dům 14 (ulice Sovetskaya, 30). 8. září 1893 byla budova rozestavěného chrámu vysvěcena a 11. prosince 1894 otevřena.
Následně byly poblíž postaveny dva úřednické domy a malá kamenná zvonice (1896). Byly zde umístěny prostory kněze a farní škola (škola). V prosinci 1904 byla vytvořena Jekaterinodarská římskokatolická společnost pro prospěch chudých, která se starala o farní školu a organizovala v kostele malý chudobinec. V roce 1898 zde byla otevřena veřejná knihovna. V roce 1909 byl k duchovnímu domu přistavěn velký sál s jevištěm. Stavbu vedl katolík Ivan Malgerb, slavný jekaterinodarský architekt. V plotě kostela se nacházel pozemek pro pohřbívání významných členů římskokatolické komunity. Ve dvacátých letech 20. století v budově farní školy byla Krasnodarská 1. polská sovětská škola 1. stupně (čp. 30). Následně byla církevní budova přestavěna, rozdělena na dvě podlaží a předána k bydlení. V postsovětském období se římskokatolická obec města neúspěšně pokusila o navrácení budovy bývalého kostela.
V roce 1993 bylo v Krasnodaru zaregistrováno Římskokatolické náboženské sdružení kostela Růžencové Panny Marie a svaté Barbory; Andrzej Moravský. První mše svaté v Krasnodaru se začaly sloužit každý měsíc v prostorách firmy SEAB. Od roku 1994 se mše svaté konají v prostorách Krasnodarského centra národních kultur (53, Krasnoarmejská ulice).
V srpnu 1996 vyčlenila správa Krasnodaru pozemek o rozloze 0,4 hektaru na ulici Let Pobedy 40, 172, na stavbu katolického kostela. Zároveň generální vikář Apoštolské administrativy pro katolíky latinského obřadu evropské části Ruska Fr. Anthony Hey, který se setkal s architektem Goloverovem a podepsal předběžný návrh stavby nového kostela. Proběhlo také setkání s pravoslavným arcibiskupem Isidorem. V září 1996 byl zahájen výsyp zeminy na území budoucího staveniště. Dne 14. září 1996 přijel do Krasnodaru na třídenní návštěvu velvyslanec Vatikánu v Rusku (apoštolský nuncius) arcibiskup John Bukowski, který 16. září vysvětil místo pro stavbu chrámu. V říjnu 1996 arcibiskup Tadeusz Kondrusevich, biskup Joseph Werth a biskup Jan Pavel Lenga posvětili základní kámen pro stavbu chrámového komplexu v Krasnodaru. V listopadu 1996 farnost zakoupila dva železniční vozy, které byly použity jako stavební sklady. Nákup vagonů financovalo mnichovské biskupství. V prosinci 1996 byla zahájena stavba provizorní kaple a garáží. Pod základy chrámu bylo zaraženo 113 pilot. Objekt je oplocený plotem se dvěma branami. 21. prosince 1996 Fr. Andrzej Moravskij přivezl do Krasnodaru ze Semjonovky sochu poutní Matky Boží z Fatimy. 22. prosince 1996 se v Krasnodarském centru národních kultur konala slavnostní mše svatá. Odpoledne byla socha poutní Matky Boží z Fatimy již v Anapě.
března 1997 velvyslanec Vatikánu v Rusku, arcibiskup John Bukowski, znovu navštívil Krasnodar. Vysvětil dočasnou kapli ve jménu Matky Boží z Fatimy, kříž a staveniště. V červnu 1997 byla zahájena stavba domu s místnostmi pro katechezi a ubytováním pro kněze. 12. července 1997 proběhlo vysvěcení rohů domu a prvních cihel. Dne 17. srpna 1997 arcibiskup Tadeusz Kondrusiewicz, apoštolský administrátor evropské části Ruska, za přítomnosti generálního vikáře diecéze Paderborn Fr. Bruno Kressinga a Fr. Paul Kaiser posvětil základní kámen chrámu v Krasnodaru, který dostal jméno sv. Liborius.
V červenci 1998 se kněz přestěhoval do nově postaveného domu. V září 1998 začala stavba samotného chrámu. Dne 2. února 1999 podepsal arcibiskup Tadeusz Kondrusiewicz dekret o zřízení děkanství Krasnodar a jmenování o. Andrzej Moravský. 14. listopadu 1999 velvyslanec Vatikánu v Rusku, arcibiskup John Bukowski, za přítomnosti biskupa Clemense Pickela, zástupce metropolitního preláta Katovic, Fr. Aloysius Klen a kněží jižního Ruska vysvětili zdi nového kostela v Krasnodaru.
2. září 2000 biskup Klemens Pickel, apoštolský administrátor jižního Ruska, za přítomnosti arcibiskupa Johannese Joachima Degenhardta z Paderbornu a zástupce katovického metropolity o. Jozef Krentos vysvětil dva kostely najednou – sv. Liboria v Krasnodaru a sv. Jadwigy Slezské a Liboria v Anapě. Ve stejném roce 2000 byla dočasná kaple, která je typickým skládacím obchodním pavilonem, převezena z Krasnodaru do Nalčiku.
Po oživení farnosti byli faráři:
Od roku 1993 do roku 1994 - Fr. Andrzej Moravský
Od roku 1994 do roku 1996 - Fr. Janusz Blyaut
Od roku 1996 do roku 2001 - Fr. Andrzej Moravský
Od roku 2001 do roku 2006 - Fr. Krzysztof Goik
Od roku 2006 do roku 2007 - Fr. Štefan Plitzner
Od roku 2007 do roku 2009 - Fr. Martin Šebin
Od roku 2009 do roku 2010 - Fr. Sergej Babajanyan
Od roku 2010 do roku 2018 - Fr. Tomáš Viosna
Od roku 2018 do současnosti - Fr. Sergej Babajanyan
V letech 2008 až 2010 byl Fr. Marian Gurský, od roku 2019 působí také jako Fr. Marcus Novotný.
Od listopadu 2002 působí ve farnosti řádové sestry z Kongregace služebnic Ježíše v eucharistii .