Chochuev, Harun Adameevich

Kharun Adameevich Chochuev
Datum narození 21. listopadu 1919( 1919-11-21 ) [1]
Místo narození Kart-Jurt , Karachay-Cherkessia
Datum úmrtí 25. prosince 1987( 1987-12-25 ) (68 let)
Bitvy/války
Ocenění a ceny
Hrdina Ruské federace - 1995

Harun Adameevich Chochuev ( 21. listopadu 1919 , Kart-Dzhurt , Karačajsko -Čerkesko  - 25. prosince 1987 ) - Hrdina Ruské federace (1995, posmrtně), nadporučík sovětské armády, poručík ČSLA, velitel čs. Partyzánský oddíl Svoboda působící na Slovensku.

Životopis

Narozen 21. listopadu 1919 ve vesnici Kart-Dzhurt, Karačajská autonomní oblast, nyní součástí Republiky Karačajsko-Čerkesko v rolnické rodině. Karachay. Střední školu vystudoval v obci Tereza, okres Malokarachaevsky.

V roce 1939 byl povolán do Rudé armády. V letech 1939-1940 se zúčastnil jako řadový voják sovětsko-finské války. Po této válce šel studovat na vojenskou školu protiletadlového dělostřelectva.

Harun Adameevich byl účastníkem Velké vlastenecké války od prvního dne. Na území Ukrajiny došlo k nerovnému boji. Na tomto úseku fronty byly sovětské jednotky - jednotky Jihozápadního frontu - nuceny bojovat s hlavními silami německé armády "Jih". Nepřítel převyšoval sovětské jednotky v pěchotě a dělostřelectvu o 2, v letadlech 1,5krát. Sovětská vojska byla pod tlakem přesile nepřátelských sil, kladouc prudký odpor a utrpěla těžké ztráty, nucena ustoupit.

V roce 1942 byla dělostřelecká jednotka, kde sloužil Kharun Chochuev, obklíčena. Obklíčení se několikrát pokusilo obklíčení prorazit. Při jednom z pokusů byl zraněn.

"Stalo se to na Ukrajině," vzpomínal Kharun Adameevich, "jeden fragment zasáhl maso nohy a druhý zasáhl obočí. Tento úlomek jsem vytáhl sám, i když to bylo velmi bolestivé, protože se zasekl v kosti, a když mi bojovníci nožem přeřízli sval na noze a začali odstraňovat druhý, ztratil jsem vědomí. Když jsem se probral, náš zvláštní důstojník mě odvedl ke starému muži na jednu z ukrajinských farem a nařídil mi, abych se schoval do příchodu Rudé armády. Při jedné z razií mě našli nacisté, zatímco starý muž byl na místě zastřelen. A pro mě začalo zajetí. Dlouhá hořká cesta skončila ve Štětíně (dnes město Štětín v Polsku). Tam jsme drtili a táhli kámen... Jak mohu vyjádřit plnou míru ponížení a utrpení? Slova nestačí…“

Kharun Chochuev a jeho soudruzi mnohokrát plánovali zorganizovat útěk z tábora. Na jaře 1944 byl jeden z plánů realizován. Po neutralizaci stráží se jim pěti podařilo uprchnout za temné noci. Plánovali útěk na východ ve směru na Bialystok. Pršelo, všechny stopy byly smyty, uprchli a obcházeli velké osady. Harun a jeho kamarádi cestou zničili tři německé motorkáře, sebrali jim zbraně a jídlo. Protože se špatně orientovali v terénu a v noci prchali, místo na východ se dostali až k hranici Slovenska. Cestou proběhlo mnoho setkání s německým konvojem, který doprovázel válečné zajatce. Od března do září Kharun Chochuev a jeho soudruzi osvobodili asi tisíc válečných zajatců, zachránili Poláky. Jednou v jedné krátké bitvě sestřelili dvanáct strážců a osvobodili asi pět set vyhublých, vyčerpaných lidí.

Pohraniční pásmo Slovenska bylo hornaté, pokryté smíšenými lesy, Harunu Chochuevovi připomínalo hory, lesy a soutěsky jeho rodného Kavkazu. Na podzim 1944 bylo Slovensko okupováno nacisty. Začal brutální teror. V reakci na to lidé povstali k ozbrojenému boji.

Chochuevova skupina se setkala s lovcem jménem Philip Malik. Ukázalo se, že je komunista. Philip Malik pomohl chlapcům schovat se a posílit. V prosinci 1944 přepadl oddíl 18 lidí jednu z nacistických posádek v okolí města Žilina. V důsledku toho bylo zabito 24 nepřátelských vojáků, zbytek uprchl. Byly ukořistěny trofeje: horské dělo, 2 kulomety, munice, potravinový vůz, 12 kulometů.

Partyzáni provedli mnoho dalších bojových akcí. Na konci ledna 1945 se skupina ne-Slushi partyzánů spojila se skupinou sovětských partyzánů Kharun Chochuev. Velitelem byl zvolen nadporučík Kh. A. Chochuev, zástupcem Philip Malik a politickým komisařem Nikolaj z Rostova na Donu. Tak vznikl partyzánský oddíl „Svoboda“, který se vyznačoval vysokou bojovou připraveností.

Chochuevův oddíl rostl každý měsíc. 10. března 1945 se k němu přidalo 16 osob - občanů SSSR, 15. března při odzbrojování maďarských jednotek dalších 20 partyzánů včetně sovětských. Na seznamech odřadu bylo již 70 osob. 16. dubna 1945 přešla k partyzánům celá rota maďarských vojáků v počtu 110 vojáků ubytovaná ve škole v obci Nesluž.

Partyzánský oddíl „Svoboda“ pod velením nadporučíka Chochueva Kh.A. svedl od prosince do května 1945 92 bitev a v žádné z nich nebyl poražen. Uveďme si pár příkladů.

Dne 10. ledna 1945 se zvláštní tým 13 (EK-13) pod velením majora Kraftunga vydal na rozkaz německého velení okresu Žilina na výpravu proti partyzánům z oddílu Svobody. Do bitvy s nimi u Makova vstoupil oddíl Kharun Chochuev. V bitvě padlo asi sto Němců a zbytek uprchl. Partyzáni ukořistili bohaté trofeje. Ukázalo se, že to byla jednotka SS, která zuřila v roce 1942 v oblasti Kavminvod a Kubáň, na jejímž svědomí byly zodpovědné tisíce zničených sovětských lidí.

V březnu 1945, kdy se odpor nacistů stal obzvláště prudkým, změnil Kharun Chochuev taktiku boje proti nacistům: partyzáni začali operovat v malých skupinách současně na několika místech. Tato taktika se ukázala jako velmi účinná. A tak 5. března skupina partyzánů o 17 lidech vedená Philipem Malikem obklíčila 60 maďarských vojáků v oblasti Neslushi. Byli zajati. Ukořistěno bylo 25 děl, 4 minomety, 2 kulomety, mnoho ručních granátů a nábojnic.

29. dubna Němci v obci Neslusha zatkli asi 200 občanů a zavřeli je do velké stodoly. Partyzáni oddílu Svoboda za podpory dělostřelecké a minometné palby předsunutých zpravodajských jednotek Rudé armády 4. ukrajinského frontu - 17. gardového střeleckého sboru pod velením generálporučíka Medveděva propustili zatčené občany.

Na území pohoří Zhiar u osady Ostré se 1. května 1945 celý partyzánský oddíl Svoboda připojil k 17. gardovému střeleckému sboru 4. ukrajinského frontu. Ve dnech 3. – 4. května 1945 partyzáni Kharun Chochuev s důstojníky NKVD vyčistili hory od Němců, kteří se dosud v horách skrývali.

6. května 1945 byl partyzánský oddíl „Svoboda“ demobilizován v kanceláři velitele Sovětské armády v Zhilinga. Nadporučík sovětské armády, syn Karačajův, se tak stal podporučíkem československé armády a přispěl k osvobození Slovenska z nacistického jha.

Kharun Chochuev byl zraněn dvakrát, ale pokaždé se po vyléčení znovu chopil zbraně. On a jeho partyzáni způsobili velké škody německým jednotkám, nepřátelské vojenské technice, vyhubili stovky nepřátelských vojáků a důstojníků, zapálili desítky vozidel a vysvobodili stovky sovětských vojáků z německého zajetí.

Chochuev byl talentovaný velitel, dobrý organizátor a statečný partyzán. Své bojovníky velmi miloval, byl pozorný k jejich potřebám a všemi možnými způsoby je chránil před neoprávněnými ztrátami. Bojovníci oddílu mu odpověděli stejně, svého velitele velmi milovali. S velkou úctou se k němu chovali i obyvatelé osad, kde působil partyzánský oddíl „Svoboda“.

Slovenští přátelé Haruna Chochueva v roce 1974 v časopise „Spark“ uveřejnili článek o jeho slavných činech „Slovensko vzpomíná“. Poté bylo navázáno spojení mezi bratry ve zbrani. Začala korespondence. Vše však nebylo tak jednoduché. Z 20 dopisů od Haruna Chochueva pouze čtyři obdrželi slovenští přátelé. Napsali: „Náš drahý Harune Adameevich! Znepokojuje nás vaše mlčení, myslíme si, že pokud jste nemocní...“

Brzy ho navštívil bojovník odřadu Anton Yanets. Ale média, stranické, sovětské orgány o něm mlčely, ačkoli měly k dispozici archivní osvědčení o činnosti Chochueva Kh. A. a jeho partyzánského oddílu, které sestavili jeho slovenští bojoví spolubojovníci.

V roce 1987 Harun Adameevich zemřel. Jeho příbuzní a přátelé dostali z Československa dopis: „S bolestí jsme se dozvěděli o smrti nám drahého, Kharuna Adamejeviče Chochueva. Jeho památka bude žít v srdcích našich krajanů. Tímto informujeme příbuzné a přátele zesnulého, že rozhodnutím místní správy ze dne 5. února 1988 byla centrální ulice města Neslushy pojmenována po Kharunovi Adameevich Chochuev ... “.

Spravedlnost zvítězila až v roce 1995 výnosem prezidenta Ruské federace B. N. Jelcina ze dne 5. října 1995 č. 1018 „Za odvahu a hrdinství projevené v boji proti nacistickým okupantům ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945. Chochuev Kharun Adameevich, starší poručík, získal titul Hrdina Ruské federace (posmrtně).

Poznámky

  1. ↑ http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=4761

Odkazy