Chen Yanyan (herečka)

Chen Yanyan (陳燕燕), vlastním jménem Chen Qianqian (陳茜茜; 12. ledna 1916 , Ningbo , provincie Zhejiang  – 7. května 1999 ), známý také pod přezdívkami 南国乳燕, 杰乳燕, 杰乳燕, 杰乳燕, 杰丽南国乳燕, 杰丽南国乳燕, 杰丽,杯堽herečka v čínské, hongkongské a tchajwanské kinematografii a televizi ve 30. až 90. letech 20. století. Vítězka několika cen za nejlepší herečku ve vedlejší roli na asijsko-pacifickém filmovém festivalu.

Biografie a kariéra

Chen Qianqian se narodil 12. ledna 1916 (podle jiné verze 25. února 1915) v Ningbo v tradiční rodině aristokratického mandžuského původu (jeden z klanů „ žlutých praporů “) původem z Pekingu. Rodina se následně vrátila do Pekingu .

Dívka studovala na pekingské katolické škole Nejsvětějšího srdce pro dívky, ale od raného věku snila o kině. Když v roce 1930 ředitel Sun Yu nově vzniklé Hong Kong-Shanghai Lianhua Film Company (vzniklé sloučením studia jednoho z průkopníků čínské kinematografie Li Minwei 's Minxin, Dazhonghua Baihe, Shanghai Yinxi a Xiangong Yingye ) začal v Pekingu natáčet film Jarní sen ve starém hlavním městě (故都春夢) s Ruan Lingyu a Lin Chuchu v hlavních rolích, dívka přicházela na natáčení každý den po škole a dlouho sledovala natáčení . Upoutala pozornost dalšího ředitele studia , Cai Chusheng , který také pravidelně navštěvoval natáčení, který ji představil filmovému štábu.

Na návrh Sun Yu byla dívka druhý den podrobena „zkoušce“ alespoň na úrovni komparzu/epizody – v roli jedné z dívek flirtujících s kolemjdoucími, na jejímž pozadí Ruan Lingyu, as prostitutka, komunikovaná s postavou klienta. Epizoda byla vystřižena během střihu, protože 14letá Chen vypadala na námět filmu příliš mladá, ale tato zkušenost přesvědčila nadřízené studia o jejím potenciálu skutečně zvládnout hereckou profesi.

Chen Qianqian byla nabídnuta, aby se připojila ke studiu, ale její rodiče byli proti. Zatímco matku přemluvili poměrně rychle, Qianqianův tradičně vychovaný a ovladatelný otec o takové volbě dlouho nechtěl ani slyšet. Svou roli ve změně názoru sehrálo přesvědčování zaměstnanců studia, včetně Lin Chuchu, známé v řadě rolí jako věrné manželky a starostlivé matky. Povolení k herectví však dostala jeho dcera se čtyřmi přísnými podmínkami: (1) nesmí používat své skutečné jméno ve filmech, (2) nesmí mluvit o své práci při komunikaci s rodinou / doma, (3) ) vzdává se jakéhokoli nároku na dědictví po rodině a (4) nesmí činit nic, čím by rodinu poškodila. Otec dívky navíc odmítl podepsat smlouvu se studiem, takže mladá herečka, která kvůli své menšině neměla právo na podpis, byla nucena několik let pracovat bez formálně uzavřené smlouvy a riskovala, že zůstane bez rodina v jakémkoli konfliktu s ateliérem a žádné jiné prostředky k obživě. To však nezklamalo její sebevědomí a brzy se dívka v doprovodu své matky vydala do hlavní základny studia v Šanghaji. Její profesionální jméno, i když si zachovává její příjmení, se stává „Yanyan“ (燕燕, „Vlaštovka“, také s náznakem pekingského původu z poetického názvu města Yanjing ), navržený vedoucím studia Li Minwei .

Již ve svém dalším filmu – krátké komedii „Suicide Contract“ – ve stejném roce a bez zatím prakticky žádné herecké zkušenosti se Chen Yanyan dostává do titulků a pro čtvrtý film v roce ( Spray of Plum Blossoms , adaptace Shakespearova " Two Veronese " , kde ztvárnila služebnou A Qiao, v originále korespondující s Luchettou), výkon mladé herečky sklidil dost kladných ohlasů od publika, že ji studio vyzkoušelo v první hlavní roli.

Jejím prvním „vlastním“ filmem bylo drama Springtime in the South , které napsal a režíroval Cai Chusheng , kde Chen Yanyan hrál tragickou hrdinku. Nakonec se role zasněné Dingxiang, kterou hraje ve filmu The High Road (1934), stává jejím „průchodem ke hvězdám“. Chen Yanyan se stává jednou ze „čtyř poct“ (hlavních hereček) filmové společnosti, doplňuje Ruan Lingyu , Wang Renmei a Li Lili a natáčí se na ní až do roku 1937 (kdy byla řada šanghajských studií uzavřena pod japonskou okupací) ve 24 filmech , většinou němých nebo „napůl hloupých“, ale podařilo se mu vyzkoušet v této fázi a ve dvou zvukových filmech . Většina rolí hraných v této době odkazuje k obrazu „atraktivní mladé dívky, která si teprve začíná uvědomovat svou vlastní smyslnost“ [2] .

Po uzavření Lianhua a během většiny druhé čínsko-japonské války zůstal Chen Yanyan v Šanghaji. V roce 1938 získala práci u Xinhua Film Company , kde se také brzy stala jednou ze „čtyř poct“ studia (dalšími třemi byli Yuan Meiyun , Chen Yunshan a Gu Lanjun) a úspěšně nadále vystupovala v trendu tragických hrdinek a v určité fázi získala přezdívku „královna tragédie“ [2] .

Od samého začátku práce ve filmovém studiu Lianhua se Yanyan setkal a navázal romantický vztah s hlavním kameramanem studia Huangem Shaofengem (黃紹芬, aka Won Xiufan), nicméně kvůli koncentraci obou mladých lidí na filmovou kariéru, formalizace jejich vztahu byla odložena téměř do vojenských let. Mají dceru - budoucí herečku Won Tinlai / Teresu Wong (王天麗) - ale nakonec oba pochopí, že rodinný život nefunguje, a po vzájemné dohodě manželství ukončí.

Po skončení druhé světové války se herečka vrací do Pekingu na natáčení filmu He Looks Like A Shadow (神出鬼没), kde se setkává a začíná druhý romantický vztah se svým kolegou, hercem a režisérem Wang Hao (王豪; některé zdroje o něm hovoří jako o druhém manželovi Yanyan, později však tvrdila, že jejich soužití nebylo oficiálně registrováno jako manželství). V roce 1949, krátce před vítězstvím sil ČKS v čínské občanské válce, se společně přestěhovali do Hongkongu a pokračovali v natáčení tam. Wang Hao a Chen Yan spolu založili vlastní filmové studio Hoiyin Film Company (dosl. „Petrel“), které se však kolem roku 1954-1955 rozpadá poté, co bylo natočeno jen několik filmů spolu s jejich soužitím, když Chen Yanyan objeví nevěra. Po druhém neúspěšném zážitku Yanyan přísahá, že už nebude vstupovat do romantických vztahů a po zbytek života žije sama nebo se svou dcerou.

Od 50. let se herečka přesunula do zralých, často mateřských rolí, stala se jednou z hlavních doprovodných hongkongských a tchajwanských hereček této role a získala  několik nominací a cen pro nejlepší herečku ve vedlejší roli konce 50. a začátku 60. let.

Od poloviny 70. let Chen Yanyan opouští velkou kinematografii a až do začátku 80. let hraje na Tchaj-wanu v televizních filmech a minisériích, poté konečně odejde do důchodu a žije se svou dcerou. Na přelomu 80. a 90. let byly hereččiny celoživotní zásluhy o kinematografii regionu oceněny zvláštní cenou na festivalu Zlatý kůň . Její nejnovější práce na obrazovce se objevuje jako ona sama ve formě rozhovoru v životopisném filmu Stanleyho Kwana Main Stage z roku 1994 o dlouholetém kolegovi Ruanu Lingyuovi .

Chen Yanyan zemřel ve věku 83 let v květnu 1999.

Nominace a ceny

• 1957 (4. festival) - Zlatý lotos - Cena za nejlepší herečku ve vedlejší roli
• 1961 (8. festival) - " Reunion " (音容劫, Tchaj-wan) - Cena za nejlepší herečku ve vedlejší roli

• 1989 - zvláštní cena (za souhrn zásluh v kině) [3]

Jeden z raných němých filmů s Chenem Yanyanem v hlavní roli, The High Road (1934) byl následně zařazen do seznamu 100 nejlepších filmů regionu Číny časopisem Asia Weekly (v kalendářním pořadí) [4] a Hong Kongem . Filmové ceny organizačního výboru (na 30. místě) [5] .

Filmografie

(zatím jsou zadány pouze filmové práce, u kterých je možná i neúplnost - probíhá rešerše a doplňování)

Filmy 30. let