George Ellis | |
---|---|
Datum narození | 19. prosince 1753 |
Datum úmrtí | 10. dubna 1815 [1] (ve věku 61 let) |
Země | |
obsazení | literární historik , politik , básník , majitel plantáže , spisovatel |
Otec | George Ellis [d] [2] |
Matka | Susanna Charlotte Long [d] [2] |
Manžel | Anne Parkerové |
George Ellis (19. prosince 1753 – 10. dubna 1815) byl britský satirik, literární kritik, antikvář, diplomat a politik.
Narodil se na Jamajce v rodině majitele plantáží cukrové třtiny. Vystudoval Westminster School a Trinity College v Cambridge. Jeho první básně byly Bath; Jeho krásy a zábavy (1777) a Poetické příběhy Gregoryho Gandera (1778). V roce 1784 se také předpokládá, že byl mezi autory Rolliady , satirické básně namířené proti vládě Williama Pitta . Koncem roku 1784 vstoupil do diplomatických služeb a odešel jako součást anglického velvyslanectví do Haagu, v roce 1797 doprovázel lorda Malmesburyho na jeho cestě do Lille jako tajemník velvyslanectví. Po návratu byl představen Pittovi a měl s sebou výklad o nezapomenutelné básni Rolliad.. V roce 1796 byl zvolen do parlamentu za Seaford.
Ellis byl politickým komentátorem týdeníku Anti-Jacobin , který spoluzaložil s Georgem Canningem a Williamem Gilfordem. Několik let před vydáním těchto novin se Ellis zabýval výzkumem rané anglické literatury a byl jedním z prvních velkých odborníků na ni v moderní době. V roce 1790 se objevilo první vydání jeho Vzorů raných anglických básníků , po němž následovaly Vzorky raných anglických metrických románků (1805). Byl také editorem překladů Gregory Lewise vybraných francouzských fablií v roce 1796. Ellis byl blízkým přítelem sira Waltera Scotta, který mu věnoval pátý zpěv Marmionu a vedl s ním rozsáhlou korespondenci. Byl pohřben poblíž kostela v Gunning Hill, Berks, kde mu byl vztyčen náhrobek.
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
Genealogie a nekropole | ||||
|