1. kopinický pluk 5. divize polských střelců

1. kopinický pluk 5. divize polských střelců ( polsky: 1 Pułk Ułanów 5 dywizje Strzelców Polskich ) byl polský jízdní pluk, který byl součástí 5. divize polských střelců pod velením plukovníka Casimira Rumsha a bojoval na straně ruská armáda admirála A. V. Kolčaka proti bolševikům.

Historie

Pluk byl vytvořen v prosinci 1918 z dobrovolníků polského původu, kteří byli na Sibiři. Od roku 1919 se připojil k 5. divizi polských střelců. Pluk se aktivně účastnil bojů na úseku Transsibiřské magistrály z Novonikolajevska do stanice Klyukvennaja . Od prosince 1919 přešly perutě 1. kopiníků do zadního voje 5. divize polských střelců v rámci oddílů Jozefa Verobeye [2] a Emila Wernera [3] , bojovaly s bolševiky na stanicích Tutalskaja , Litvinovo a tajga .

Koncem ledna 1920 kapitulovala 5. divize polských střelců na stanici Klyukvennaja a 1. pluk kopiníků zanikl. Většinu personálu zajali bolševici, ale velitel plukovník Konrad Pekarsky a zástupce velitele Anatol Yezersky podpořili rozhodnutí velitele divize plukovníka Kazimira Rumsha a odmítli složit zbraně, dostali se do Charbinu [4] odkud šli do přístav města Dalian , naložený na loď „Jaroslavl“ šel do Polska [5] .

Organizační a velitelský štáb

Síla k 30. dubnu 1919: 26 důstojníků, 4 lékaři, 2 úředníci, 66 poddůstojníků, 450 vojáků [6] . 4 letky po 150 šavlích [1] .

• velitel pluku - plukovník Konrad Pekarsky [7] [8] [4] .
• zástupce velitele - major Anatol Yezersky [8] [4] .
• velitel čety - poručík Jan Kwiatkowski (byl zajat, uprchl a vrátil se do Polska 17. května 1920) [9]
• velitel čety - poručík Stanislav Gonera (byl zajat, uprchl a vrátil se do Polska 21. září 1920) [9]
• velitel čety - poručík Alexandr Prokhnitsky (byl zajat, uprchl a vrátil se do Polska 18. prosince 1920) [10]
• velitel čety - poručík Jan Chodovecký (byl zajat, uprchl a vrátil se do Polska 18. prosince 1920) [10]
• plukovní lékař - kapitán Vladislav Golavskij (byl zajat, uprchl a vrátil se do Polska 15. října 1920) [11]

Poznámky

1. ↑ 1 2 Bagiński, 1921 , s. 577.
2. ↑ Radziwiłłowicz, 2017 , s. 199.
3. ↑ Radziwiłłowicz, 2017 , s. 206.
4. ↑ 1 2 3 Radziwiłłowicz, 2017 , s. 223.
5. ↑ Radziwiłłowicz, 2017 , s. 224.
6. ↑ Bagiński, 1921 , str. 559.
7. ↑ Bienias, 2012 , str. jeden.
8. ↑ 1 2 Bagiński, 1921 , s. 578.
9. ↑ 1 2 D.Radziwiłłowicz, 2017 , s. 39.
10. ↑ 1 2 D.Radziwiłłowicz, 2017 , s. 41.
11. ↑ D.Radziwiłłowicz, 2017 , s. 38.

Literatura

• Damian Bienias. Życie codzienne syberyjskiej V dywizji strzelców polskich w okresie jej stacjonowania w nowonikołajewsku na syberii w 1919 roku . — 2012.
• Dariusz Radziwiłłowicz. Żołnierze 5 Dywizji Strzelców Polskich w bolszewickiej niewoli i ich repatriacja . — Olsztyn: Uniwersytet Warmińsko-Mazurski w Olsztynie, 2017.
• Dariusz Radziwiłłowicz. Ewakuacja Koleją Transsyberyjską 5. Dywizji Strzelców Polskich. Walki odwrotowe (1919–1920) a kapitulacja dywizji . — Olsztyn: Uniwersytet Warmińsko-Mazurski w Olsztynie, 2017.
• Henryk Baginský . Wojsko Polskie na Wschodzie 1914-1920 . - Warszawa: Zakłady Graficzno-Wydawnicze "Książka", 1921.