11. brigáda lidové armády "Svoboda"

11. brigáda lidové armády "Svoboda" ( polsky 11 Brygada Armii Ludowej "Wolność" ) je partyzánská jednotka lidové armády , která operovala v roce 1944 na území Polska okupovaném nacistickým Německem .

Historie

Na podzim 1944 se na území Polska okupovaném Němci nacházel značný počet sovětských občanů – válečných zajatců a vězňů koncentračních táborů, z nichž mnohé Němci využívali k nuceným pracím, a také uprchlíků (včetně opuštěných vojáků z " východních legií " ) , kteří byli v ilegálním postavení . Několik tisíc sovětských občanů se v té době připojilo k polským antifašistickým organizacím hnutí odporu.

Dne 13. září 1944 podepsal velitel III. okrsku Ludovy rozkaz č. 57 ze dne 13. září 1944 o vytvoření 11. brigády Ludovy armády a jmenování velitelem brigády [1] .

Personál brigády se rekrutoval převážně ze sovětských válečných zajatců . Velitelem brigády byl poručík Rudé armády Štěpán Rjaščenko, komisařem poručík V. T. Markitenko a náčelníkem štábu poručík Leonid Zlobin. Celkový stav personálu brigády byl asi 200 osob [2] .

Tři z partyzánů brigády byli Němci podle národnosti, přičemž jeden z nich byl německý četník, který dobrovolně přešel na stranu partyzánů [3] .

Od okamžiku vzniku byly 10. a 11. brigáda lidové armády zařazeny do sovětské formace Armády lidu ( Zgrupowanie Radzieckie Armii Ludowej ), které velel plukovník T. F. Novak („ Petr “) [4] .

Brigáda působila na území Kieleckého vojvodství v Polsku. V srpnu - září 1944, během bojů jednotek 1. ukrajinského frontu na Sandomierzském předmostí , brigáda operovala v týlu německých jednotek (brigáda vykolejila pět ešalonů, vyhodila do povětří dva mosty a zničila pět vozidel s nacisty ) [5] .

Ve dnech 29. – 30. září 1944 se brigáda (spolu s dalšími jednotkami AL) zúčastnila bitvy u Grushky a po skončení obranné bitvy se na rozkaz velení vydala k průlomu a prolomila obklíčení. (úkol byl splněn, ale v této noční bitvě činily ztráty brigády 32 mrtvých a 97 zraněných) [6] .

Poté, co se v říjnu 1944 frontová linie přiblížila k prostoru působnosti brigády, brigáda překročila frontovou linii a vstoupila do pozice sovětských vojsk [7] .

Poznámky

1. ↑ Centralne Archiwum KC PZPR, sygn. 192/XXIII-1, č.p. 47
2. ↑ M. I. Semiryaga. Sovětský lid v evropském hnutí odporu. M., "Věda", 1970. s.50
3. ↑ Heinz Kuhnrich. Der Partisanenkrieg in Europa 1939 - 1945. Berlin, Dietz Verlag, 1968. s.389
4. ↑ T. F. Novák. Lesní příběh. - M., Military Publishing, 1962. s.107
5. ↑ Eseje o historii sovětsko-polských vztahů. 1917-1944 / redakční rada, otv. vyd. I. I. Kosťushko, L. Bazylev. M., "Nauka", 1979. str. 335
6. ↑ T. F. Novák. Lesní příběh. - M., Military Publishing, 1962. s.137
7. ↑ V. I. Klokov. Rameno po rameno (Sovětský lid v partyzánském hnutí evropských zemí) // Sovětští partyzáni: z historie partyzánského hnutí za Velké vlastenecké války / vyd. V. E. Bystrov, red. Z. N. Politov. M., Gospolitizdat, 1961. str. 802

Literatura

• Bogdan Hillebrandt. Działania oddziałów i brygad partyzanckich Gwardii Ludowej i Armii Ludowej na Kielecczyźnie. Warszawa, Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1962. - 160 str.
• Bogdan Hillebrandt. Partyzantka na Kielecczyźnie, 1939-1945. wyd. II, poprawione. Warzawa, 1970.
• Josef Bolesław Garas. Oddziały Guardii Ludowej i Armii Ludowej 1942-1945. Warzawa, 1971.
• Mieczysław Wieczorek. Armia Ludowa. Powstanie i organizacja 1944 - 1945. Warszawa: Wydawnictwo MON, 1979. ISBN 83-11-06225-0 .
• Mieczysław Wieczorek. Armia Ludowa. Działalność bojowa 1944 - 1945. Warszawa: Wydawnictwo MON, 1984. ISBN 83-11-07052-0 .