34. pěší divize (Wehrmacht)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. dubna 2014; kontroly vyžadují 16 úprav .
34. pěší divize
Roky existence 1. dubna 1936dubna 1945
Země  Německo
Obsažen v pozemní jednotky
Typ pěší divize
Funkce pěchota
počet obyvatel 15 tisíc lidí
Dislokace Koblenz (obvod XII)
Účast v

34. pěší divize ( německy  34. Infanterie-Division ) je taktická formace pozemních sil ozbrojených sil nacistického Německa během druhé světové války.

Historie existence

Vznikla 1. dubna 1936 během první vlny mobilizace. Se sídlem v Koblenci , který patřil do XII. vojenského okruhu. Zúčastnila se francouzské operace při obsazení Sárska .

Dále byly provedeny německé letecké operace v Lucembursku , bylo zachyceno 5 přechodů a komunikačních linií vedoucích do střední Belgie. Ofenzivu provedlo 125 dobrovolníků z 34. pěší divize pod velením Weinera Heydricha. Letecká doprava byla realizována pomocí Fieseler Fi 156 Storch . 5 letadel bylo ztraceno a 30 lidí bylo zabito [1] .

V červnu 1941 se jako součást skupiny armád Střed zúčastnila invaze do SSSR.

22. června 1941, během začátku operace Barbarossa, divize snadno prolomila obrannou linii kolem města a postoupila k Berezině a nakonec k Dněpru jižně od Mogileva.

Německá 34. pěší divize během dělostřelecké přípravy způsobila těžké ztráty naší 22. tankové divizi , která se nachází v jižním vojenském městě Brest, 2,5-3,5 km od státní hranice. Toto město se nacházelo na rovné ploše, dobře viditelné od nepřítele. Dělostřelecká palba na město a následné nálety byly pro divizi, stejně jako pro zbytek jednotek, nečekané. Velké množství personálu a rodinných příslušníků velitelského štábu bylo zabito a zraněno. To bylo usnadněno přeplněným umístěním částí divize. Vojáci Rudé armády byli ubytováni v ubytovnách, spali na 3-4patrových palandách a důstojníci s rodinami bydleli v domech velitelského štábu poblíž kasáren Rudé armády. Od dělostřeleckých a leteckých úderů ztratila divize také většinu tanků, dělostřelectva a vozidel, více než polovinu všech tankerů, dílny a kuchyně. Od nepřátelské palby se vznítil a následně explodoval dělostřelecký sklad a sklad paliva a maziv divize.

- Sandalov L. M. Bojové operace vojsk 4. armády v počátečním období Velké vlastenecké války

Divize bojovala na území Sovětského svazu tři roky. Během Dněpr-Karpatské operace u Gorny Tikich utrpěla těžké ztráty, které vedly k evakuaci divize z východní fronty. V červenci 1944 byla převezena do Itálie, kde v dubnu 1945 kapitulovala.

Velitelé

Velitelé divizí
Čas příkazu Vojenská hodnost název
1. dubna 1936  – 1. října 1937 generálporučík Erich Lüdke
1. října 1937  – 1. března 1938 Generálmajor Max von Fiban
1. března 1938  – 1. dubna 1939 generálporučík Friedrich Bremer
19. července 1939  - 10. května 1940 Generál dělostřelectva Hans Behlendorff
11. května  – 1. listopadu 1940 generálporučík Werner Zanne
1. listopadu 1940  – 18. října 1941 Generál dělostřelectva Hans Behlendorff
18. října 1941  – 5. září 1942 generálporučík Friedrich Furst
5. září  – 2. listopadu 1942 generálporučík Theodor Scherer
2. listopadu 1942  – 31. května 1944 Generál pěchoty Friedrich Hochbaum
31. května 1944 - 1945 generálporučík Theobald Lieb
1945 Plukovník Ferdinand Hippel

Struktura

Struktura divize během druhé světové války od roku 1939 do roku 1944

1939 1942 1943-1944
80. pěšího pluku 80. pěšího pluku
107. pěšího pluku 107. pěšího pluku
253. pěšího pluku 253. pěšího pluku
34. dělostřelecký pluk
34. ženijní prapor
34. protitankový dělostřelecký prapor 34. prapor stíhačů tanků
34. komunikační prapor
34. průzkumný prapor 34. koloběžkový prapor 34. střelecký prapor
34. prapor LET --
34. záložní prapor
Podpůrné jednotky 34. pěší divize

Příjemci Rytířského kříže Železného kříže

Rytířský kříž Železného kříže (16)

Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy

Poznámky

  1. Hooton, 2007 , str. 54.

Literatura