Poplatek za předplatné - pevný poplatek, který dává právo požadovat příjem určitého souboru služeb. Předplatné se obvykle účtuje za jednotku času (měsíc, rok). Příkladem je mobilní tarif, který stanoví měsíční platbu určité částky peněz a zahrnuje povinnost mobilního operátora poskytnout určitý počet minut mobilní komunikace, určitý počet textových zpráv, určitý objem mobilního provozu. , atd.
Účastnický poplatek může být součástí dvousložkového tarifu , ve kterém spotřebitel (předplatitel) platí pevnou částku a zvlášť platí za počet poskytovaných služeb. V tomto případě může poplatek za předplatné fungovat jako přístupové právo a/nebo zahrnovat nějaký základní balíček služeb.
Poplatek za předplatné se může lišit. Například přístup k elektronické verzi periodika může být zpoplatněn nižší sazbou než přístup k elektronické i papírové verzi.
V Rusku se poplatek za předplatné řídí článkem 429.4 občanského zákoníku Ruské federace „Smlouva o provedení na vyžádání (smlouva o předplatném)“. Smlouva s plněním na požádání je podle ní smlouva, která stanoví, že účastník provede určité, včetně periodických, plateb nebo jiné ustanovení za právo požadovat od dodavatele plnění stanovené smlouvou v požadovaném množství, resp. hlasitost.
Předplatné se platí v následujících případech:
Přítomnost předplatného stimuluje maximální využití objemu poskytovaných služeb, protože v tomto případě je jednotka objemu levná. V tomto případě se obvykle zůstatek nevyužitého objemu neukládá a nepřevádí se do dalšího období. Stanovení předplatného je často odůvodněno tím, že poskytování startovacího balíčku služeb vyžaduje větší mezní náklady než poskytování doplňkových služeb. To může být způsobeno úsporami z rozsahu . Například vybudování komunikační linky vyžaduje určité fixní náklady na účastnickou linku. Poté se konstrukce stává zlomovou, za předpokladu, že si účastník zakoupí určitý minimální počet služeb ( Bod zlomu ). Zvýšení objemu služeb vede ke snížení průměrných fixních a průměrných celkových nákladů a lze je platit variabilní sazbou.
Jako prvek dvousložkového tarifu slouží předplatné jako způsob cenové diskriminace . Poplatek za předplatné je jeho prvním prvkem a je poplatkem za právo přístupu. Druhá část platby závisí na objemu skutečně poskytnutých služeb. Poplatek za předplatné pomáhá stáhnout část spotřebitelského přebytku ve prospěch dodavatele [1] .
V ruském občanském právu jsou pojmy „předplatitel“ a „poplatek za předplatné“ stanoveny v článku 429.4 občanského zákoníku , který byl zaveden v roce 2015 po přijetí zákoníku [2] . V ostatních částech občanského zákoníku přitom zůstaly zachovány pojmy abonent, které se svým významem mohou lišit od čl. 429,4. Například v Čl. 539 občanského zákoníku definuje smlouvu o dodávce energie, ve které se odběratel elektřiny nazývá účastník. Přitom v Čl. 543 uvádí, že platba za energii se provádí za množství energie skutečně přijaté účastníkem v souladu s údaji o měření energie, pokud zákon nebo dohoda stran nestanoví jinak. Ve skutečnosti tedy může účastník na základě smlouvy o dodávce energie platit za energii bez pevného měsíčního poplatku.