Straničtí samopalníci [1] [2] (odpůrci označovaní také jako " Ochotnoryadtsy ") - definice, která se stala chytlavou frází [3] ve vztahu ke skupině nejortodoxnějších sovětských spisovatelů 60. let. Ideologicky je spojovalo sovětské vlastenectví, antizápadní, negativní postoj k odhalování Stalinova kultu osobnosti, někdy i antisemitismus. Přísně se držel zásady stranictví v literatuře a zásad socialistického realismu. Podle jedné verze je autorem výrazu N. S. Chruščov [1] . Podle memoárů básníka Jevgenije Jevtušenka z jeho autobiografické knihy „Vlčí pas“ se básník a spisovatel Nikolaj Gribačov z pódia stranické konference volal :
V březnu 1963 pak, když chytili Chruščovovu náladu, titíž lidé, kteří ještě nedávno za Stalina uspořádali antisemitské literární pogromy, začali vyskakovat na pódium jako čerti z tabatěrky. Chvíli se zdálo, že tyto myslivce historie zahodila na smetiště, ale opět přišli vhod. Jeden z nich, Gribačov, který později spolu s Chruščovovým zetěm A. Adžubejem obdržel Leninovu cenu, se na pódiu zlověstně blýskl svou naleštěnou hlavou, když měl dlouho očekávanou příležitost ujistit stranu o své loajalitě. Byl to Gribačov, kdo našel nápadně přesnou charakteristiku pro takové spisovatele, jako je on sám – „stranické samopaly“. Tento výraz samozřejmě použil v čistě pozitivním smyslu, ale historie si jej ponechá ve slovníku těch nejhanebnějších definic.
Do tohoto literárního uskupení patří také básník Anatolij Sofronov [4] , spisovatel Vsevolod Kochetov .
L. I. Lazarev . Pod volantem ( Otázky literatury . č. 4 červenec-srpen 2006) [5]
A prostřednictvím tohoto aparátu, spolu s ním, jím všemožně podporované, působily nejreakčnější síly v literatuře, sny o obnovení starých pořádků pevnou rukou, o zavírání úst všem těmto „potížistům“, kteří se stali do očí bijící po 20. kongresu. Rozmohla se již tak přehnaně ostražitá cenzura, byly napadeny všechny části Ehrenburgových memoárů, zakázána představení Sovremennika a Taganky, filmy byly odloženy a byl zahájen útok na Tvardovského Nový Mir. Tito spisovatelé o sobě zdůrazňovali svého bojového, válečného ducha a hrdě o sobě říkali, že jsou „samopalníci“ – stranickým úřadům se tento jejich bojový tlak líbil.