Adenauerova amnestie - konečná amnestie německých válečných zajatců , z velké části odsouzených vojenskými tribunály k dlouhodobým trestům odnětí svobody německých válečných zločinců z řad těch, kteří sloužili v řadách SS, SD a gestapa a odpykávali si tresty v r. Sovětské tábory a věznice v době amnestie. Prošel v září 1955 .
V září 1955 uznal SSSR Spolkovou republiku Německo . V téže době přijel do Moskvy kancléř Konrad Adenauer , kde vyjednal navázání diplomatických styků a propuštění 10 tisíc německých válečných zajatců (ačkoliv N. S. Chruščov mu v prvním rozhovoru řekl, že v r. SSSR). A. I. Solženicyn tuto událost zmiňuje ve svém uměleckém díle „ Souostroví Gulag “ a nazývá ji „Adenauerova amnestie“.
Kromě skutečných německých válečných zajatců byli v rámci této amnestie propuštěni i někteří sovětští občané odsouzení za „ spolupráci s útočníky “.
Solženicyn napsal [1] :
Náhle, zcela nečekaně, nečekaně se přikradla další amnestie – „Adenauer“, září 1955. Předtím Adenauer přijel do Moskvy a vyjednal s Chruščovem propuštění všech Němců. Nikita nařídil jejich propuštění, ale pak stačilo, že výsledek byl nesmysl: Němci byli propuštěni a jejich ruští poskoci byli drženi s dvacetiletými podmínkami. Ale protože to byli všichni policisté, ano, starší a vlasovci, nechtěl jsem ani s touto amnestií veřejně spěchat. Ano, prostě podle obecného zákona naší informace: zvonění o nepodstatných věcech, podbízivé o věcech důležitých. A tak největší ze všech politických amnestií po říjnu byla udělena v den „ne“, 9. září, bez dovolené, otištěna v jediném deníku Izvestija a poté na vnitřní straně a nebyla doprovázena jediným komentářem, ani jediný článek.