| Vesnice | |
| Azbaba | |
|---|---|
| 55°24′54″ s. sh. 48°32′05″ východní délky e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Tatarstán |
| Obecní oblast | Apastovský |
| Venkovské osídlení | Verkhneatkozinskoye |
| Historie a zeměpis | |
| První zmínka | Období Kazaňského chanátu [1] |
| Bývalá jména | Malé Atkozino [1] |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | 300 [1] lidí ( 2000 [1] ) |
| národnosti | Tataři – 62 %, Čuvašové – 37 % [1] |
| zpovědi | muslimové; Ortodoxní křesťané |
| Úřední jazyk | Tatar , Rus |
| Digitální ID | |
| PSČ | 422363 |
| Kód OKATO | 92210000021 |
| OKTMO kód | 92610430111 |
Azbaba je vesnice v Apastovském okrese Republiky Tatarstán , jako součást Verkhneatkozinského venkovského osídlení .
Vesnice se nachází 3 kilometry od řeky Sviyaga , 35 kilometrů severně od vesnice Apastovo .
Založena během období Kazan Khanate . V předrevolučních pramenech je znám také jako Malé Atkozino [1] .
V XVIII - první polovině 19. století patřili obyvatelé do kategorie státních rolníků . Zabývali se zemědělstvím, chovem dobytka [1] .
Na počátku 20. století fungovala v Azbabě škola Bratrstva sv. Gurie , 2 větrné mlýny, mlýn na krupice a obchod s potravinami. V roce 1914 zde fungovala mešita a mekteb [1] .
Do roku 1920 byla obec součástí Ivanovo volost okresu Svijažskij v Kazaňské gubernii . Od roku 1920 je součástí kantonu Sviyazhsky TASSR . Od 14. února 1927 v Uljankovském , od 1. srpna 1927 v Kajbitském , od 1. února 1963 v Buinském , od 4. března 1964 v Apastovském , od 19. dubna 1991 v Kajbitských okresech [1] .
| 1782 | 1859 | 1897 | 1908 | 1926 | 1938 | 1949 | 1958 | 1970 | 1979 | 1989 | 2000 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 39 | 299 | 601 | 751 | 717 | 801 | 645 | 478 | 493 | 439 | 308 | 300 |
Národnostní složení obce – Tataři – 62 %, Čuvašové – 37 % [1] .
Polní hospodaření, chov mléčného skotu [1] ..
Střední škola, klub, knihovna [1] ..
Stéla na počest 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce, 1941-1945.
Mešita.
Kostel.