Asijství

Asianismus nebo asijský styl  ( jiné řecké Ἀσιανὸς ζῆλος , lat.  dictio Asiatica ) je směr v helénistické ( Hegesias z Magnesia ) a částečně římské rétorice ( Hortensius , v některých případech Cicero ). Termín vděčí za odkaz na Malou Asii (na rozdíl od Attiky) - místo, odkud pocházeli (řečtí) představitelé tohoto řečnického stylu.

V asijském stylu se pěstovala rozsáhlá období, zdobená paralelismy a antitezemi , rytmickou prózou (někdy s rýmem ), slovní hříčkou. Zastánci atticismu viděli v asijském stylu „zvrácení helénských chutí asijským vlivem“ – odtud jeho pejorativní označení. Pod vlivem asiatismu se rozvinula veškerá pozdně antická próza, k jejím tradicím sahá renesanční a barokní literatura . Cicero rozlišil dvě odrůdy asijského stylu:

Jeden druh je plný trhaných myšlenek a ostrých slov a tyto myšlenky se neliší ani tak hloubkou a důležitostí, jako spíše eufonií a příjemností. <...> Druhý druh není tak bohatý na myšlenky, ale převaluje slova rychle a rychle a v tomto proudu řeči slova plynou velkolepě i půvabně. Tento [druh výmluvnosti] nyní ovládá celou Asii; Drželi se ho Aischylos z Knidu a můj vrstevník Aischines z Milétu: jejich řeč plynula překvapivě snadno, ale nebylo v ní krásného myšlenkového souznění. Oba typy řeči jsou spíše pro mladé lidi a pro staré lidi mají příliš malou váhu.

— Cicero. Brutus [1]

Asiaismus je v literatuře považován za první projev evropského manýrismu („erste Form des europäischen Manierismus“), stejně jako atticismus evropského klasicismu [2] .

Poznámky

  1. ↑ Překlad I.P. Strelnikova. Originál: Genera autem Asiaticae dictionis duo sunt: ​​​​unum sententiosum et argutum, sententiis non tam gravibus et severis quam concinnis et venustis, qualis in historia Timaeus, in dicendo autem pueris nobis Hierocles Alabandeus, magis etiam Menecles ufuit fraterus, orationque primis ut Asiatico in genere laudabiles. Aliud autem genus est non tam sententiis frekventatum quam verbis volucre atque incitatum, quali est nunc Asia tota, nec flumine solum orationis sed etiam exornato et faceto genere verborum, in quo fuit Aeschylus Cnidius et meus Aequalis Miles. V jeho erat admirabilis orationis cursus, ornata sententiarum concinnitas non erat. Haec autem, ut dixi, rody dicendi aptiora sunt adulescentibus, in senibus gravitatem non habent.
  2. ↑ Curtius ER Europäische Literatur und lateinisches Mittelalter. Bern, 1948, S.76.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích