Akolyt ( lat. acolythus , z jiného řeckého ἀκόλουθος - nerozlučný společník, pomocník), akoluth , akoluf - původně malá hodnost kléru - pomocník biskupa či presbytera , později duchovní - laik v římskokatolické církvi , který vykonává určitou liturgickou službu . Mezi povinnosti akolyty patří zapalování a nošení svíček, příprava chleba a vína pro eucharistické posvěcení a řada dalších funkcí; akolyta může být také mimořádným vysluhovatelem eucharistie (zvláštním požehnáním podávat přijímání věřícím [1] [2] [3] ). Podobné jako oltářní servery v pravoslavné církvi .
Akolyti jsou poprvé zmíněni v Římě a severní Africe v polovině 3. století , ale je možné, že jejich podoba sahá až do 2. století . Eusebius z Cesareje o nich píše v Církevních dějinách (6. kniha). Akolyti existovali pouze v rámci západní liturgické tradice , na Východě neexistovali. Historicky byli akolyti řazeni mezi malé řady kléru ( lat. ordines minores ), kam kromě nich patřili ostiarii , čtenáři a exorcisté .
Po 2. vatikánském koncilu byli akolyté vyloučeni z kléru a spolu se čtenáři byli zařazeni mezi tzv. „jmenované ministry“ ( lat. ministantes assumpti ). Služba akolytů je definována v motu proprio Ministeria quaedam papeže Pavla VI . z 15. srpna 1972 a v pokynech Kongregace pro bohoslužbu a svátosti ze dne 29. ledna 1973 Immensae caritatis . Podle kodexu kanonického práva musí svěcení akolytů vykonávat biskup (i když ne kněžské nařízení ). Často jsou akolyti, čtenáři i obyčejní laici sloužící knězi při mši sjednoceni obecným pojmem ministři . V tradicionalistických komunitách (např. v Bratrstvu sv. Petra ) je instituce akolyty zachována v předreformní podobě.