Changho | |
---|---|
box 안창호 | |
Narození |
9. listopadu 1878
|
Smrt |
10. března 1938 (59 let) |
Děti | Philip Ahn , Susan Ahn Cuddy [d] a Ralph Ahn [d] |
Zásilka | |
Postoj k náboženství | protestantismus |
Ocenění | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Ahn Changho ( korejsky 안창호 , známý také pod svým pseudonymem Dosan ; 9. listopadu 1878 – 10. března 1938) byl korejský politik, nacionalista, pedagog a reformátor školství. Byl jedním z vůdců korejské komunity ve Spojených státech a po okupaci Koreje Japonskem byl aktivistou v hnutí za nezávislost .
Narodil se v provincii Pyongando ve velké rodině rolníka, od devíti let začal navštěvovat venkovskou školu [1] . V roce 1892 opustil svůj rodný domov a odešel do Pyongannam-do , kde studoval konfuciánství a matematiku. V roce 1894 se přestěhoval do Soulu , kde o rok později vstoupil do institutu otevřeného evropskými presbyteriánskými misionáři a během studií se začal zajímat o pedagogiku; absolvoval tuto instituci v roce 1896 a byl ponechán učit u něj; v roce 1897 se stal jedním ze spoluzakladatelů tzv. „klubu nezávislosti“. V říjnu 1902 odjel s manželkou do San Francisca studovat americký školský systém. Byl významnou osobností mezi emigranty z Koreje a v roce 1905 založil první korejskou politickou organizaci v Americe. V roce 1907 se vrátil do Koreje a založil tzv. „Nové lidové sdružení“ („sinminhwe“). V roce 1909 byl zatčen pro podezření ze spojení s An Chungyn po atentátu na Itō Hirobumi . Poté, co byla Korea v roce 1910 ovládnuta Japonskem a zakázána, zúčastnil se boje za nezávislost tím, že se připojil k organizaci Daehan Hyeophoe (Korejská společnost) a byl opakovaně zatčen a mučen. V roce 1919 poté, co odešel z Koreje do Číny, se připojil k neuznané exilové vládě - tzv. Prozatímní vládě Korejské republiky se sídlem v Šanghaji - kde převzal funkci ministra vnitra. V roce 1932 byl zatčen v Šanghaji čínskými úřady a vydán japonským okupačním úřadům v Koreji. Byl odsouzen k pěti letům vězení. V roce 1935 byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení na kauci; 1. listopadu 1937 byl znovu zatčen, ale o měsíc a půl později byl pro zhoršený zdravotní stav opět propuštěn na kauci. Po propuštění skončil v nemocnici, kde brzy zemřel [2] na cirhózu jater a zápal plic.
Ve své činnosti bojovníka za nezávislost usiloval především o pomoc západních států. Je také známý svými projekty na modernizaci korejského školního vzdělávání. Údajně byl jedním z autorů textu hymny moderní Jižní Koreje.