Aristillus (měsíční kráter)

Aristillus
lat.  Aristillus

Kráter Aristillus. Obrázek sondy Lunar Reconnaissance Orbiter .
Charakteristika
Průměr54,4 km
Největší hloubka3300 m
název
EponymAristillus ze Samosu (konec 4. – začátek 3. století před naším letopočtem) 
Umístění
33°53′ severní šířky sh. 1°13′ východní délky  / 33,88  / 33,88; 1.21° N sh. 1,21° východní délky např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaAristillus
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Aristillus ( lat.  Aristillus ) je impaktní kráter na viditelné straně Měsíce ve východní části Moře dešťů . Vznik kráteru pravděpodobně spadá do období Eratosthenes [1] . Kráter je pojmenován po Aristillovi ze Samosu (konec 4. – počátek 3. století před naším letopočtem) – starověkém řeckém astronomovi . Poprvé pozoroval Jan Hevelius v roce 1645. Název schválila Mezinárodní astronomická unie v roce 1935.

Popis kráteru

Severovýchodně od kráteru je kráter Cassini ; na severovýchodě - kráter Teetet ; na jihu - mladý kráter Autolycus ; na jihozápadě je starověký kráter Archimedes . Na západ od kráteru leží pohoří Svalbard  , řetězec vrcholů v Moři dešťů ; na východě - pohoří Kavkazu . Oblast moře na jihozápad od kráteru Aristillus byla pojmenována Lunnik Bay (lat. Sinus Lunicus) [2] . Průměr kráteru je 54,4 km, hloubka 3300 m [3] , selenografické souřadnice středu kráteru jsou 33°53′ severní šířky. sh. 1°13′ východní délky  / 33,88  / 33,88; 1.21° N sh. 1,21° východní délky např. [4] .

Stěna kráteru má poněkud nepravidelný polygonální tvar, odlišný od kruhového, se širokým vnějším sklonem, který vystupuje na hladkém pozadí moře obklopujícího kráter. Vnitřní svah valu má typický terasovitý tvar, dno kráterové mísy je nerovné a nevyplněné lávou. V severní části kráteru se zřítily valové terasy. Ve středu kráteru jsou tři shluky trojúhelníkových vrcholů, tyčící se asi 0,9 km nad dnem mísy. Složení centrálních vrcholů je gabro - norit - troktolitový anorthozit s obsahem plagioklasů 80-85 % (GNTA2) a anorthozit norit (AN) [5] . Kráter má soustavu paprsků rozprostírajících se na vzdálenost až 600 km. Povrch kolem kráteru má jas 4½° podle Schroeterovy tabulky jasů . Výška valu nad okolím je 1170 m [6] , objem kráteru je přibližně 2500 km³ [6] .

Na sever od kráteru lze rozeznat prastarý kráter, který byl při naplňování pánve Mare Imbrium zcela zaplaven lávou a nyní mírně nad hladinu moře vyčnívá pouze okraj tohoto kráteru. Jižní část tohoto vzdutí je pokryta vnějším svahem vzdutí kráteru Aristillus.

Zajímavostí kráteru je tmavý pruh větvený v podobě latinského písmene V v severovýchodní části okraje kráteru. Základna písmene se nachází na spodní terase, její horní část leží na konci vnějšího svahu valu kráteru. S největší pravděpodobností je tento pás výronem taveniny vytvořeným během nárazu . Podle údajů získaných ze sondy Clementine je hmotnostní podíl oxidu železitého (FeO) v tomto pásmu o 2–4 % vyšší než v okolní hornině, což vysvětluje nižší albedo pásma.

Kráter Aristillus je zařazen do seznamu kráterů jasných paprsků Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) [7] a do seznamu kráterů s tmavými radiálními pruhy na vnitřním svahu téže Asociace [8] .

Satelitní krátery

Aristillus Souřadnice Průměr, km
A 33°38′ severní šířky. sh. 4°32′ východní délky  / 33,64  / 33,64; 4.53 ( Aristillus A )° N sh. 4,53° východní délky např. 4.4
B 34°48′ severní šířky sh. 1°56′ západní délky  / 34,80  / 34,80; -1,93 ( Aristillus B )° N sh. 1,93°W např. 8,0

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Popis kráteru na The Moon-Wiki  (anglicky)  (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 30. května 2018.
  2. ↑ Kráter Aristillus na mapě LAC-25. . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu dne 22. prosince 2017.
  3. ↑ John E. Westfall's Atlas of the Lunar Terminator, Cambridge Univ. Press (2000. Získáno 21. ledna 2012. Archivováno z originálu 18. prosince 2014.
  4. ↑ Příručka Mezinárodní astronomické unie . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu 30. května 2020.
  5. ↑ Stefanie Tompkins a Carle M. Pieters. Mineralogie měsíční kůry: Výsledky z Clementine   // Meteoritika a planetární věda : deník. - 1999. - Sv. 34 , č. 1 . - str. 25-41 . - doi : 10.1111/j.1945-5100.1999.tb01729.x . - .
  6. ↑ 12 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  7. ↑ Seznam kráterů jasných paprsků Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 4. března 2016. 
  8. ↑ Seznam kráterů s tmavými radiálními pásy Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 3. prosince 2013. 

Odkazy