| Babička a tři králové | |
|---|---|
| Babouška a Tři králové | |
| Žánr | vánoční pohádka / podobenství |
| Autor | Ruth Robbinsová |
| Původní jazyk | Angličtina |
| Datum prvního zveřejnění | 1960 |
| nakladatelství | Parnassus Press |
„Babička a tři carové“ je obrázková kniha od americké spisovatelky Ruth Robbinsové, kterou ilustroval umělec emigrant ruského původu Nicholas Sidyakov . Kniha obsahuje převyprávění vánočního příběhu o staré ženě, která se jedné zimní noci setkala s mágy , ale nešla za nimi, aby se poklonila Ježíškovi , a od té doby ho hledala. Kniha vyšla v roce 1960 malým kalifornským nakladatelstvím Parnassus a následující rok získala Caldecottovu medaili za nejlepší ilustrace v americké knize pro děti [1] .
Děj knihy je prezentován jako adaptace ruské lidové pohádky .
V malém domku žije osamělá babička. Jednoho chladného zimního večera uklízí dům a najednou za oknem zaslechne zvonění zvonů a spatří velký průvod, na jehož začátku jsou na saních tří králů hnáni tři bílí koně . Králové se obracejí o pomoc k babičce: šli za hvězdou , která jim ukázala cestu k Dítěti, které se té noci narodilo, ale pak se ztratili. Požádají babičku, aby je vyprovodla a společně se poklonili Dítěti a dali mu své dárky. Babička si však v noci na výlet netroufá, tím spíš, že ještě nedokončila úklid, zve pocestné na noc a ráno jdou všichni společně. Ale králové nemohou čekat a jdou dál bez babičky.
Babička, která zůstala sama, cítí, že i ona se musí jít poklonit Dítěti, a za svítání se vydá na cestu. Stopy průvodu jsou však zaváté sněhem a nikdo, koho se babička ptá na narozené Miminko, jí nemůže ukázat cestu. Od té doby tedy chodí po světě a s blížícími se Vánocemi děti čekají na její příchod a její jednoduché dárky, které nosí stále s sebou a dává je po cestě.
Vánoční příběh o „babičce“, která bloudí světem a hledá Ježíška, je v západní kultuře úzce spojen s ruskou oslavou Vánoc, i když je také poznamenáno, že samotní Rusové tento příběh zpravidla neznají [2] . S největší pravděpodobností se tato zápletka nevrací k tradičnímu ruskému příběhu, ale byla vymyšlena západním autorem, možná pod vlivem obrazu italské Befany . Jedním z potvrzení toho může být fakt, že až do poloviny 19. století se dětem nedávaly vánoční dárky, a tak se tento zvyk sám přejal v Rusku z Evropy (a pak už jen ve šlechtických rodinách) [3]. .
Příběh Babičky byl reprodukován v amerických publikacích pod rouškou ruské pohádky - zřejmě jej poprvé popsala Adelaide Skil v časopise Wide Awake z ledna 1882 ( anglicky Babouscka ) [4] . „Kdybyste byli ruské dítě,“ začíná příběh, „nedívali byste se na Santa Clause , jak schází komínem, ale dívali byste se z okna a viděli nešťastnou babičku, jak spěchá kolem“ [5] .
V roce 1898 vyšla v časopise Saint Nicholas báseň Edith M. Thomasové na stejné téma [6] . Píseň k těmto veršům je uvedena na konci knihy od Ruth Robbinsové [7] .
Nové převyprávění příběhu se objevilo i po Robbinsově knize: například v roce 1984 vyšla verze „Babička: stará ruská pohádka“ s ilustracemi amerického výtvarníka Charlese Mikolaichuka, oceněná cenou New York Times za nejlepší ilustrovaná kniha roku [8] [9] .