Balleström, Franz von

Franz von Balleström
Němec  Franz von Ballestrom
předseda Říšského sněmu
1898  - 1907
Předchůdce Rudolf von Buol-Berenberg
Nástupce Udo zu Stolberg-Wernigerode
Narození 5. září 1834( 1834-09-05 ) [1]
Smrt 23. prosince 1910( 1910-12-23 ) [1] (ve věku 76 let)
Pohřební místo
Rod Ballestrom [2]
Otec Carl Wolfgang von Ballestrem [d] [2]
Matka Bertha von Leithold [d] [5]
Manžel Hedwigis, Gräfin von Saurma, Freiin von und zu der Jeltsch [d]
Děti Valentin von Ballestrem [d] [5]
Zásilka
Postoj k náboženství katolicismus [2]
Ocenění
Rytíř Maltézského řádu
bitvy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Franz Karl Wolfgang Ludwig Alexander von Ballestrem ( německy:  Franz Karl Wolfgang Ludwig Alexander von Ballestrem ; 5. září 1834 , Plavnovice  - 23. prosince 1910 , tamtéž) – hrabě, politický činitel v Německu.

Životopis

Syn bohatého slezského statkáře. Studoval v duchovních vzdělávacích institucích.

Od roku 1855 byl v pruské vojenské službě, účastnil se válek 1866 a 1870; Následkem pádu z koně se zranil a odešel do důchodu.

Od roku 1872 byl poslancem Říšského sněmu , kde patřil ke Straně středu , konkrétně k jejímu agrárně-konzervativnímu křídlu. Aktivně se účastnil boje Centra proti Kulturkampfu , vedeného Bismarckovou vládou s pomocí Progresivistů.

Uprostřed tohoto boje, když Bismarck na schůzi Říšského sněmu 4. prosince 1874 mluvil o pokusu o jeho život, který spáchal Kullmann v Kissingenu, a obvinil z toho Stranu středu, Balleström na něj hlasitě křičel dnes již slavného „pfw“, který prezident Reichstagu Forkenbeck okamžitě kvalifikoval jako „ neparlamentní výraz “, a Bismarck – jako výraz „nestydlivý“.

V 1891 Balleström byl volen k pruskému zemskému sněmu . V roce 1893 se navzdory naprosté většině své strany vyslovil pro válečný zákon hraběte z Caprivi, a proto odmítl kandidovat ve volbách v roce 1893.

V roce 1898 byl znovu zvolen, v roce 1903 byl znovu zvolen. V letech 1898 až 1907 byl prezidentem Reichstagu.

Jako prezident projevoval nejprve pozoruhodnou nestrannost a tvrdost vůči vládě. V roce 1900 povolal k rozkazu jednoho poslance za výrok: "Sociální demokraté nemají žádné vlastenecké cítění." V červnu 1899 rezolutně řekl ministru obchodu Brefeldovi, který náměstkovi Resicovi vyčítal, že do debaty zapojil panovníka, že nedovolí, aby se k poslancům kdokoli vyjádřil, protože to považuje za zásah do sféry prezidentských práv. Když byla scéna následující den v oficiální zprávě chybně hlášena, Balleström zveřejnil dopis, ve kterém obnovil pravý význam své poznámky. O něco později učinil poznámku ve stejném duchu kancléři Hohenloheovi.

Počínaje rokem 1900 byla Balleströmova pevnost a nestrannost silně pokoušena. Při projednávání projektu navýšení flotily, jehož byl Balleström velkým zastáncem, zaznělo na levé polovině Říšského sněmu, že debatu vedl ne zcela nestranně. Za své zásluhy o realizaci projektu obdržel titul pruského skutečného tajného rady.

V roce 1902 při projednávání celního sazebníku Balleström jednoznačně pomáhal agrárníkům, systematicky omezoval svobodu projevu jejich odpůrců, zejména sociálních demokratů, porušoval právo, které sám dříve ustanovil, kritizovat projevy císaře, pokud byly oficiálně zveřejněna, přispěla k porušení parlamentních zvyklostí ohledně postupu při projednávání zákonů. Popularitu, kterou si zprvu mezi různými stranami získal, rychle ztratil a začal být považován, alespoň v řadách opozice, za vzor zaujatého, despotického a stranického prezidenta.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Franz Ballestrem // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  2. ↑ 1 2 3 4 5 http://www.ballestrem.de/20-Franz.html
  3. ↑ http://www.uni-kassel.de/upress/online/frei/978-3-86219-038-6.volltext.frei.pdf
  4. ↑ http://sjozef.pl/oparafiiFundator.php
  5. ↑ 1 2 Pas L.v. Genealogics  (anglicky) - 2003.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Velký sovět (1 ed.)
  • Brockhaus a Efron
  • Brockhaus