Bekesi (měsíční kráter)

Bekeshi
lat.  von Bekesy

Snímek sondy Clementine
Charakteristika
Průměr96,3 km
Největší hloubka2845 m
název
EponymGyörgy von Bekesy (1899–1972) byl americký fyzik, biofyzik a fyziolog maďarského původu. 
Umístění
51°55′ severní šířky. sh. 126°44′ východní délky  / 51,92  / 51,92; 126,73° N sh. 126,73° vd např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaBekeshi
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Bekesy ( lat.  von Békésy ) je velký impaktní kráter na severní polokouli na odvrácené straně Měsíce . Název je dán na počest amerického fyzika , biofyzika a fyziologa maďarského původu György von Bekesy (1899-1972) a schválen Mezinárodní astronomickou unií v roce 1979. Vznik kráteru se vztahuje k přednektarijskému období [1]. .

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou kráter Volterra na severu, kráter Milliken na jihozápadě a kráter Segers na jihu [2] .


Selenografické souřadnice středu kráteru 51°55′ severní šířky. sh. 126°44′ východní délky  / 51,92  / 51,92; 126,73° N sh. 126,73° vd g , průměr 96,25 km 3] , hloubka 2,85 km [1] .


Během své existence prošel kráter značnou destrukcí následnými dopady , stěnu kráteru pokrývá více kráterů, z nichž největší pokrývá jihovýchodní část stěny. Výška valu nad okolním terénem je 1460 m [1] , objem kráteru je přibližně 9000 km³ [1] . Dno kráterové mísy je relativně ploché, bez znatelných struktur a je poseté mnoha malými krátery.


Satelitní krátery

Bekesy [3] Souřadnice Průměr, km
F 52°48′ severní šířky. sh. 137°02′ východní délky  / 52,8  / 52,8; 137,04 ( Bekesy F )° N sh. 137,04° východní délky např. 19.2
T 52°00′ s. sh. 121°44′ východní délky  / 52  / 52; 121,73 ( Bekesy T )° severní šířky sh. 121,73° východní délky např. 30.4

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 3 4 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. Kráter Bekeshi na mapě LAC-16. . Získáno 5. července 2020. Archivováno z originálu dne 27. listopadu 2020.
  3. 1 2 Příručka Mezinárodní astronomické unie . Získáno 5. července 2020. Archivováno z originálu dne 19. března 2022.

Odkazy