Birken, Sigmund von
| Sigmund von Birken | |
|---|---|
| Němec Sigmund von Birken | |
| Jméno při narození | Němec Sigmund Betulius |
| Přezdívky | floridský [3] |
| Datum narození | 25. dubna 1626 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 12. června 1681 [2] (ve věku 55 let) |
| Místo smrti | |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | básník , spisovatel |
| Jazyk děl | německy |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Sigmund von Birken ( německy: Sigmund von Birken , také německy: Sigmund von Birken , narozen Sigmund Betulius ( německy: Sigmund Betulius ); 25. dubna 1626 , Wildstein - 12. června 1681 , Norimberk ) byl německý básník .
Životopis
Betulius se narodil 25. dubna 1626 v českém městě Wildstein na Egeru, kde jeho otec Daniel Betulius působil jako kněz. Gymnaziální vzdělání získal v Norimberku , poté studoval práva a teologii na univerzitě v Jeně , po absolutoriu se vrátil do Norimberku. G. F. Harsdörffer a I. Clay silně ovlivnili jeho básnické aspirace a v roce 1645 dosáhli jeho přijetí pod jménem Floridan za člena dodnes existující literární společnosti Pegnitz Flower Order [ 5] .
Po uzavření vestfálského míru v roce 1648 pověřil vévoda Ottavio Piccolomini Bethuliovi, aby vedl slavnosti v Norimberku na počest nastupující mírové éry, a básník k tomu složil drama Deutscher Kriegs Ab- und Friedens Einzug (Norimberk, 1650) . Za odměnu, kterou za ni v roce 1655 vychoval císař Ferdinand III . šlechtě, přeložil své latinizované jméno do němčiny a stal se známým jako „ von Birken “ [5] . Po smrti Georga Philippa Harsdörffera si Pegnitzův květinový řád v roce 1662 zvolil za svého nového předsedu Sigmunda von Birkena [6] . Sigmund von Birken zemřel 12. června 1681 v Norimberku.
Na konci 19. a počátku 20. století byla na stránkách Encyklopedického slovníku Brockhause a Efrona o tomto básníkovi napsána tato slova :
B. je ve svých lyrických i jiných básních ještě pompéznější než jiné „pegnitzské pastýřky“. Jeho dramatická díla jsou alegoriemi, prozrazují v něm sice jistý dramatický talent, ale stejně jako jeho lyrické básně duchovního i světského obsahu jsou plné přeslazené idylice a umělých slovních útvarů...jeho drama „Margenis oder das vergn ügte , bekriegte und wieder befreite Deutschland“ (Norimberk, 1679, inscenováno 1651) a opery „Psyche“ a „Sophia“ (Bayreuth, 1662) představují nudné alegorie. Jeho „Spiegel der Ehren des Erzhauses Oesterreich“ (3 sv., Nurenb., 1668), provedená jménem císaře Leopolda I., revize stejnojmenného díla F. I. Fuggera, i přes škrty, ke kterým vídeňská soud zavázal jej (vše nepříjemné papeži, duchovenstvu a jiným panovníkům není umístěno), k nejlepším německým historickým dílům 17. století; „Guelfis, oder Niedersächsischer Lorbeerhain“ (Nürenb., 1669) je rétorická doxologie rodu Brunswick. Teoretické názory na poezii a rétoriku jsou uvedeny v jeho Teutsche Redebind- und Dichtkunst (Nyurenb., 1679), díle, které si zaslouží určitou pozornost, přinejmenším ve vztahu k jazyku [5] .
Poznámky
- ↑ Sigmund von Birken // Projekt International Music Score Library - 2006.
- ↑ Sigmund Birken // Encyklopedie Brockhaus (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
- ↑ Databáze českého národního úřadu
- ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #118511270 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
- ↑ 1 2 3 Birken, Sigmund von // Encyklopedický slovník Brockhausův a Efronův : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
- ↑ Moldavskaja, 1963 .
Literatura
- N. D. Moldavskaja. Barokní literatura // Dějiny německé literatury v pěti svazcích. - M . : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1963. - T. II. - S. 393. - 464 s. - 4500 výtisků.
 Tematické stránky | ||||
|---|---|---|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
| |||
| ||||