Burbyga, Ivan Grigorievič

Ivan Grigorievič Burbyga
Datum narození 24. října 1922( 1922-10-24 )
Místo narození Globinskij okres , Poltavská oblast
Datum úmrtí 17. července 1993 (70 let)( 1993-07-17 )
Místo smrti Globinskij okres , Poltavská oblast
Afiliace  SSSR
Bitvy/války Velká vlastenecká válka
Ocenění a ceny
Řád slávy, 1. třída Řád slávy II stupně Řád slávy III stupně
Řád vlastenecké války 1. třídy Medaile „Za odvahu“ (SSSR)

Ivan Grigorjevič Burbyga (24.10.1922, Poltavská oblast  - 17.7.1993) - velitel minometné posádky 16. gardového jízdního pluku, mladší rotmistr gardy - v době posledního předání k udělení Řádu Sláva .

Životopis

Narozen 24. října 1922 v obci Sergeevka, okres Globinskij, Poltavský kraj . Ukrajinština. Absolvoval 7 tříd. V roce 1940 na komsomolský lístek odjel na Donbas. Pracoval jako horník na dole v obci Budyonnovka.

V roce 1943 byl povolán do Rudé armády . V armádě od listopadu 1943. Svou bojovou cestu zahájil jako součást 1030. pěšího pluku 260. pěší divize . Účastnil se bojů za osvobození Ukrajiny, Běloruska, Polska . V květnu 1944, v bojích u Kovelu, při odrážení protiútoku, se Burbygův kulometčík ocitl sám na boku nepřítele, který prorazil. Palbou z dýky zničil nejméně 50 protivníků, což přispělo k obnově pozic. V květnu 1944 mu byla udělena medaile „Za odvahu“.

Na konci července 1944, po proražení řeky Bug, 206. střelecká divize Kovel úspěšně rozvinula ofenzívu v obecném směru na polská města Chelm a Lublin. Během ofenzivy kulometčík Burbyga působil společně se samohybnými střelci v rámci útoku na obrněná samohybná děla. Střelbou za pohybu chránil samohybné dělo před faustniky, ničil nepřátelské palebné body, prováděl průzkum, čímž zajistil úspěšné bojové operace samohybných střelců. Když tedy vtrhl na palubu samohybných děl do osady Lomazy, zneškodnil 3 nepřátelské palebné body ze stojanového kulometu. Na předměstí Varšavy byl při odrážení nepřátelského tankového protiútoku vážně zraněn a poslán do týlu.

U příležitosti zranění Burbyg nezjistil, že velitel samohybného děla hlásil veliteli pluku o hrdinských činech kulometčíka a žádal jeho vyznamenání.

Rozkazem velitele 260. pěší divize ze dne 12. srpna 1944 byl poddůstojník Burbyga Ivan Grigorjevič vyznamenán Řádem slávy 3. stupně. O tomto ocenění se ale dozvěděl až po válce.

Po uzdravení se vrátil na frontu. Do své jednotky se nedostal, ale byl zařazen do 16. gardového jezdeckého pluku 4. gardové jezdecké divize jako minometný střelec. V lednu 1945 již velel posádce mladší seržant Burbyga.

Ve dnech 19. až 24. ledna v bojích o osadu Zimné Brdy posádka strážného mladšího seržanta Burbygy potlačila střelbu nepřítele minometnou palbou, zničila až 10 nacistů, což pomohlo letkám. Při osvobozování města Bromberg město Bydgoszcz zasáhlo auto s pistolí a mnoho nepřátelských vojáků.

Rozkazem velitele 4. gardové jízdní divize ze dne 11. března 1945 byl poddůstojníkovi Burbygovi Ivanu Grigorievičovi opět udělen Řád slávy 3. stupně. Objednávka č. 603737 byla udělena.

23. dubna 1945 při překročení řeky Sprévy a v bitvě o vesnici Fryzak stráže, mladší Burbyga v čele výpočtu minometnou palbou, zničily mnoho vojáků, kulometčíka z osobních zbraní, zajali 8 fašistů.

Rozkazem z 8. června 1945 byl mladší seržant Burbyga Ivan Grigorievich vyznamenán Řádem slávy 2. stupně.

V prosinci 1945 byl demobilizován vrchní seržant Burbyga. Vrátil se do vlasti. Pět let pracoval v JZD a obnovoval zničené hospodářství. Pak prodavač ve vesnickém obchodě. Téměř 30 let po vítězství byla opravena chyba v první linii s oceněním.

Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze 7. května 1974 byl Ivan Grigorjevič vyznamenán Řádem slávy 1. stupně za účelem opětovného vyznamenání Burbyga. Stal se řádným kavalírem Řádu slávy.

Žil ve vesnici Svyatilovka, okres Globinsky. V posledních letech před odchodem do důchodu pracoval jako vedoucí zásobování v mobilní mechanizované koloně. Zemřel 17. července 1993.

Byl vyznamenán Řádem vlastenecké války 1. stupně, Řádem slávy 3. stupně a medailemi.

Odkazy

Ivan Grigorievič Burbyga . Stránky " Hrdinové země ". Staženo: 30. srpna 2014.

Literatura