Voldemar Madisovič Vadi | |
---|---|
odhad Voldemar Vadi | |
Datum narození | 25. února 1891 |
Datum úmrtí | 5. listopadu 1951 (ve věku 60 let) |
Alma mater | |
Ocenění a ceny | Sovětská cena Estonska |
Voldemar Madisovich Vadi ( Est. Voldemar Vadi , 25. února 1891 – 5. listopadu 1951 ) byl estonský sovětský vědec v oboru medicíny. Člen korespondent Akademie lékařských věd SSSR (1945), akademik Akademie věd Estonské SSR (1946).
Vystudoval lékařskou fakultu univerzity v Tartu (1918).
V roce 1924 obhájil doktorskou práci o vlivu jodového iontu na tyreoidektomizovaná zvířata. Od roku 1925 - docent na katedře nemocniční terapie na univerzitě v Tartu a ředitel terapeutické kliniky; od roku 1934 byl řadovým profesorem na katedře patologie, diagnostiky a terapie, v roce 1944 vedl katedru fakultní terapie a současně i lékařskou fakultu univerzity v Tartu.
V roce 1946 byl zvolen řádným členem Akademie věd Estonské SSR (první složení) [1] .
Problematika experimentálního studia metabolismu, farmakologie jódu, tuberkulózní ambulance, revmatismus, vředová choroba, balneologie (zejména prováděl výzkum fyzikálně-chemických vlastností léčebného bahna v Estonsku). Prokázal přímý účinek jódu na krvetvorbu, a to nejen prostřednictvím štítné žlázy. ,
Dokázal, že diurézu zvyšovala Karellova mléčná dieta nikoli přímým působením na ledviny, ale extrarenálně (tedy nepřímo).
Vytvořil vědeckou školu.
Klasifikace revmatismu a onemocnění pohybových orgánů. Vědecké zasedání Akademie věd Estonské SSR, odd. Miláček. vědy, str. 87, Tartu, 1949;
Problém reaktivity v patogenezi revmatismu, Sborník prací Lékařské fakulty Univerzity v Tartu, str. 77, Tallinn, 1954.
Eesti entsuklopeedie. 14. koide: Eesti elulood. Tallinn: Eesti Entsüklopediakirjastus, 2000, lk 575.
V bibliografických katalozích |
---|