| Wellekens, Jan Baptista | |
|---|---|
| Jan Baptista Wellekens | |
| Datum narození | 13. února 1658 |
| Místo narození | Aalst |
| Datum úmrtí | 14. května 1726 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | Amsterdam |
| Státní občanství | Republika Spojených provincií |
| obsazení | básník, výtvarník |
| Roky kreativity | 1712-1726 |
| Žánr | Pastorální |
| Jazyk děl | holandský |
| Debut | Dichtlievende Uitspanningen |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Jan Baptista Wellekens , vzácněji Jan Baptist Wellekens , ( holandský. Jan Baptista Wellekens , 13. února 1658 , Aalst - 14. května 1726 , Amsterdam [1] ), holandský básník a výtvarník .
Jan Baptiste, narozený v Aalstu, syn bohatého obchodníka s látkami Cornelis Wellekens a Magdalena Klokgiter, Jan Baptiste, byl poslán svými rodiči do Amsterodamu, aby se u svého strýce z matčiny strany vyučil zlatnictví [2] . Malířství však přitahovalo Vellekense více než šperky: studoval u Antonyho de Grebber a pokračoval ve studiu do Itálie , kde strávil jedenáct let [3] . V roce 1687 utrpěl mrtvici v Benátkách , což přimělo Vellekense k návratu do Nizozemska. Po zbytek života trpěl Vellekens dnou a postupem času se jeho zrak velmi zhoršil. To vše ztěžovalo pokračování kariéry umělce. Jediný Wellekensův známý obraz je portrét jeho matky [2] .
V roce 1699 se Wellekens oženil s Joannou van Hardenbroek. V manželství se narodily čtyři děti, z nichž dvě, syn Cornelis a dcera Magdalena-Barbara, svého otce přežili [4] .
.
V roce 1710 [5] vyšla jeho první básnická sbírka: sbírka idyl „Dichtlievende Uitspanningen“, vytvořená ve spolupráci s Peterem Vlamingem . Sbírka byla znovu vydána v roce 1735 . V roce 1715 vydal překlad Tassovy Amynty a Pojednání o pastorační poezii . Van der Aa [2] a Witsen Geisbeek [4] nazývají Wellekense „otcem pastýřské poezie“. Vellekensova tvorba se však neomezuje pouze na pastýřskou poezii, jak vyplývá z třísvazkové sbírky ( 1729 - 1737 ) [7] vydané posmrtně básníkovou dcerou .
Vellekens je také známý pro řadu básní napsaných pro tuto příležitost: na svatbu nebo na smrt. Jeden z nejznámějších je ten, který byl napsán o smrti Roselinche, dcery Petera Vlaminga [8] .
Aan Lycoris, op het afsterven van haar dochtertje Rozelyntje
Je Rozelyntje neergestort?
Die lieve en jonge spruit verdort?
Helaas! jak mi pomohl klagen?
Maar wie verbaast zich dat een
bloem Hoe schoon, hoe eêl en ryk van roem,
Wert door een hagelbui geslagen!
Lycoris, zijt toch niet bedrukt:
Z
' is niet geslagen
,
maar
geplukt
Zy je geplukt, om weer verplant
Te worden, in het heilig lant;
Daar zal zy eeuwig bloeien.
O zalig bloempje! wie benijd
Dat gy altijd gelukkig zijt,
Na 's Hemels dauw u zal besproeien?
Lycoris, vadí vám to?
Z wilt gy 't laten den Heer,
Die 't beter zal als gy bewaren?
Die keur, dunkt my, vereischt geen raad.
Zo, zo: herstel uw bly gelaat.
Haar welstant moet elk vreugde baaren