Veltrinerský masakr (německy Veltriner Mord) byl masakr protestantů ve státě tří lig katolickou většinou v roce 1620. Podle různých zdrojů bylo v důsledku pronásledování zabito a vyhoštěno 300 až 600 lidí. Tato událost byla důvodem, že se Graubünden později stal jedním z dějišť vojenských operací třicetileté války , kde se rozvinula konfrontace mezi Francií a Španělskem.
Po vypuknutí reformace v Evropě nebyl Stát tří lig výjimkou a také zažil vnitřní konflikty kvůli náboženským rozporům ve společnosti. Region měl strategický význam pro velké evropské státy díky tomu, že umožňoval ovládat strategicky důležité horské soutěsky. V této době vládla Španělsku a Rakousku habsburská dynastie , která se snažila propojit své majetky nejen po moři, ale i pozemními cestami pro přesun vojsk v případě konfliktů. Přes Valtellina, v té době součást státu tří lig, procházela nejpohodlnější cesta z Itálie do španělských držav v Nizozemsku. Francie a Rakousko se chtěly v tomto regionu prosadit a zároveň podporovat určitá náboženská hnutí. Protestanty podporovala Francie, zatímco katolická strana měla podporu katolického Rakouska.
Vláda státu tří lig projevila sympatie vůči protestantům, což způsobilo nespokojenost mezi katolickou částí populace. Myšlenky reformace předpokládaly odcizení církvi jejích zemí a bohatství a také svobodu vyznání, kterou katolíci vnímali mimořádně kriticky. Později se vláda Tří lig postavila protireformaci různými způsoby na základě vymezení církevních pozemků a jejich územního členění. Reformní vláda zakázala katolíkům ve státě navštěvovat některé farnosti, mnohé řády, jako jezuité, byly zbaveny přístřeší a vyhnány ze státu.
Katolická veřejnost sousedních zemí byla zmatena a vyděšena šířením „kacířských nauk“ v Alpách, zatímco Španělsko věnovalo této oblasti zvláštní pozornost, když nedávno dobylo milánské vévodství a těšilo se podpoře papeže. Reformátoři využívali území Tří lig k tisku a následné distribuci různých zakázaných materiálů v Itálii, čímž se tento region v Alpách stal odrazovým můstkem pro šíření reformace v jižních oblastech střední Evropy. [jeden]
Přestože protestanté uvítali šíření svého učení v Alpách, místní obyvatelstvo, převážně katolické, začalo být vůči prováděným reformám stále agresivnější. Reformace zasáhla především vzdělané kruhy a řadu šlechtických rodů Valtellina. Mezi lidmi byli lidé, kteří přijali nová dogmata, vnímáni jako nepřátelé státu.
Strategicky důležitá poloha údolí, nad níž by Habsburkové mohli téměř nerušeně přenášet své síly mezi různými válečnými scénami, určovala velký význam údolí v plánech expanze Rakouska a Španělska. Reformní strana aktivně prosazovala obnovení spojenectví s Benátkami, které vypršelo v roce 1613, což by pomohlo posílit postavení státu.
Španělsko bylo první, kdo eskaloval konflikt, uzavřel hranice ve svém majetku v zemích Milána pro obchod se třemi ligami, což vytvořilo hrozbu pro alpský stát. V reakci na to se ligami prohnala vlna zadržování a poprav španělských poddaných. Během několika dalších měsíců v roce 1618 probíhalo soudní řízení ohledně zadržených, několik prominentních osobností katolické strany zemřelo při mučení, celkem bylo odsouzeno a popraveno asi 157 lidí. Ti, kteří nebyli zajati, uprchli do sousedních katolických zemí, většina z nich do Švýcarské konfederace a do Rakouska, kde později začali agitovat za vojenskou intervenci ve Státu tří lig.
Rakousko pozorně sledovalo dění v Alpách. V roce 1619 byl císařem zvolen Ferdinand II., známý svou nesnášenlivostí k reformaci. Za jeho vlády bylo ze všech zemí ovládaných Habsburky vyhnáno velké množství protestantů. Právě k němu se uprchlíci z Alp obrátili o pomoc, načež začal rozvíjet plán invaze do Ligy, aby tam posílil katolickou víru.
Po pronásledování katolíků a jejich popravách nastal v řadách reformátorů rozkol. Ještě více to zhoršila agresivní nálada obyvatel státu, kteří byli zjevně nespokojeni s proběhlými změnami. Katoličtí uprchlíci přicházející do zahraničí začali uplácet své aristokraty, aby zorganizovali státní převrat a svrhli reformovanou elitu. Zároveň podle plánu rakouského císaře měli obyvatelé Valtelliny za podpory španělských vojsk začít vyhánět Grisony a jejich ozbrojené formace z území státu.
V noci z 18. na 19. července 1620 začalo katolické povstání. Vzbouřenci se zmocnili městských bran a začali bít na poplach. To posloužilo jako signál k akci pro všechny rebely, kteří zahájili masakry reformátorů a protestantů. Obětí masakru se stal okresní soudce z Graubündenu a řada úředníků, včetně tribunů Tiran a Teglio.