Max Němec | |
---|---|
Němec Max Herrmann | |
Datum narození | 14. května 1865 [1] [2] [3] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 17. listopadu 1942 [4] [1] [2] […] (ve věku 77 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Vědecká sféra | literatura, divadlo |
Místo výkonu práce | Berlínská univerzita |
Akademický titul | doktorát a profesor [3] |
Akademický titul | Profesor |
![]() | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Max Hermann ( německy Max Herrmann ; 14. května 1865 , Berlín - 17. listopadu 1942 , koncentrační tábor Terezín ) - německý literární a divadelní kritik.
Po ukončení školy studoval od roku 1884 německou filologii a historii na univerzitách ve Freiburgu , Göttingenu a Berlíně . Od roku 1891 vyučoval na univerzitě v Berlíně, od roku 1903 byl profesorem. V roce 1923 vedl nově vytvořený Institut divadelních studií na univerzitě v Berlíně. S nástupem nacistů k moci byl pro svůj židovský původ propuštěn, deportován do koncentračního tábora Terezín, kde 17. listopadu 1942 zemřel.
Hermanovo hlavní dílo, Studie k dějinám německého divadla středověku a renesance ( německy: Forschungen zur deutschen Theatergeschichte des Mittelalters und der Renaissance ; 1914 ), položilo základ německé divadelní vědě a dalo jí sociologické zaměření. Později, až do posledních let svého života, Herman pracoval na knize Vývoj profesionálního divadla ve starověku a novověku ( německy: Die Entstehung der berufsmässigen Schauspielkunst im Altertum und in der Neuzeit ); Po Hermannově zatčení rukopis knihy uchovala jeho studentka Ruth Mövius a vydala ji v roce 1962 .
Ve dvacátých letech 20. století Herman byl spolu s Vsevolodem Meyerholdem a Konstantinem Stanislavským zvolen čestným členem katedry dějin a teorie divadla Státního ústavu dějin umění v Petrohradě .
Manželka - Helen German , rozená Schlesinger - filoložka, zabita v červenci 1944 v Osvětimi .
![]() |
| |||
---|---|---|---|---|
|