Dove (příběh)

„Holubice“  je povídka od Patricka Suskinda . Publikováno v roce 1987. Příběh o jednom dni v životě "malého človíčka".

Děj

„Když se tento příběh stal s holubicí, která obrátila jeho monotónní život naruby, bylo Jonathanu Noelovi už přes padesát. On, když se ohlédne za naprosto bezvýznamnými dvaceti lety svého života, nedokázal si ani představit, že by se mu vůbec mohlo stát něco významného, ​​snad kromě smrti.

Po dvou událostech z dětství (deportace rodičů do koncentračního tábora a nevydařené manželství), na které Jonathan Noel raději nevzpomíná, nachází Jonathan zalíbení v životě bez jakýchkoliv událostí. Stěhuje se do Paříže: tam dostane práci jako zaměstnanec banky a najde si pokoj. Po mnoho let si tento pokoj pronajímá, a ačkoliv se v něm moc nehodí bydlet, zdá se Jonathanovi jako nejspolehlivější místo. Ještě trochu a vykoupí ji z milenky: a pak, považte, je zaručen monotónní život. Vede monotónní a slušný život, preferuje dobrovolnou osamělost. Ale v pátek ráno v srpnu 1984 se před jeho dveřmi objeví holubice. Tato událost naruší celý jeho monotónní životní styl. Chápe, že nebude moci žít s holubicí: holubice ztělesňuje chaos a anarchii a rozhodne se, že stojí za to bydlet chvíli na jiném místě, protože nesnese přítomnost nějakého ptáka ve své blízkosti. Když shromáždil a vzal s sebou vše, co potřeboval, odváží se opustit místnost a věří, že se do ní již nebude moci vrátit.

Cestou do banky nahlásí holubici vrátnici, ale naděje, že se jí podaří něco opravit, se rozplývá.

V tento den se všechno pokazí: ráno neslyšel signál blížícího se auta ředitele banky, což pro něj bylo hrozné. V poledne si pronajme nejlevnější hotelový pokoj na Rue Sainte-Placid, ale pak se stane další hrozná událost: v parku se mu nešťastnou náhodou roztrhnou kalhoty. Přes den, když stojím před bankou s roztrhanými kalhotami (a snažím se, aby si toho nikdo nevšiml), to nejde o nic lépe. Jonathan se začne nenávidět natolik, že se jeho nenávist vylije na celý svět kolem něj. Chce zastřelit všechny a všechny, ale pak si uvědomí, že není zločinec. Chce, aby bylo po všem co nejdříve.

Po pracovním dni chodí, aby se uklidnil. Hladový a unavený se vrací do hotelu. Tam jí a jde spát v domnění, že jeho život skončil a že toto je jeho poslední noc.

V noci je silná bouřka. Jonathan má pocit, že se svět potápí. Pak si sebe představí jako dítě, které sedí ve sklepě domu svých rodičů a venku probíhá válka. Z pocitu opuštěnosti si uvědomuje, že nemůže žít bez druhých lidí. Začalo pršet. Jonathan vstává a vrací se domů.

Holubice zmizela.

Výklad

Suskind v příběhu popisuje muže, který ve snaze zapomenout na události, které ho zasáhly v dětství a v budoucnu takové šoky nezažít, se od nich izoluje a raději vede život bez jakýchkoliv událostí. Ale incident s holubicí vytrhne Noela z obvyklých kolejí a on se znovu ocitne tváří v tvář šoku. Všechny tyto bezvýznamné události ho tak zasáhly jen proto, že dlouhý, monotónní život vyhladil každou zkušenost. Ze strachu z takového stresu si vytvořil svůj vlastní domov, svůj vlastní pokojíček, ve kterém bude v bezpečí. Přerušuje veškerou komunikaci s lidmi, nechce, aby o něm někdo věděl, a každý příliš blízký vztah k sobě samému si vykládá jako zásah do svého osobního života. Proto takové banální události, které by se normálnímu člověku zdály bezvýznamné, vyvolaly tolik násilné reakce hlavního hrdiny. Sám Suskind vede velmi skromný životní styl a netoleruje zásahy do osobního prostoru. V předmluvě ke kontrabasu píše:

... Také trávím podstatnou část života v malých místnostech, které opouštím s velkou nevolí. Ale doufám, že jednoho dne najdu pokoj, který bude tak malý a stísněný, že mě omrzí být sám.

Z toho můžeme usoudit, že autor v příběhu představuje sebe nebo alespoň některé autobiografické rysy.

Postavy

Jonathan Noel. Hlavní postava. Během války ztrácí rodiče, vyrůstá se svým strýcem. Ožení se s ženou, která ho o čtyři měsíce později opustí kvůli tuniskému obchodníkovi se zeleninou z Marseille. Rozhodne se strávit svůj život o samotě a klidu, aby nezažil další šoky.

Marie Bakushová. Jaonathanova manželka. Než se provdala za Jonathana, byla těhotná a o čtyři měsíce později od něj odešla k tuniskému obchodníkovi se zeleninou z Marseille.

Madame Lassalle. Majitelka pokoje, který si Jonathan pronajímá. Chce mu to prodat.

paní Rocardová. Vrátný, se kterým Jonathan deset let neřekl ani slovo, kromě „dobré odpoledne, madam“ a „dobrý večer, madam“ a „děkuji, madam“, když mu dávala poštu. Příliš zvědavý.

Pane Wilmane. Zástupce ředitele banky, kde Jonathan pracuje.

Madam Rocková. Starší bankovní pokladník.

Monsieur Redels. Ředitel banky, jehož limuzína musí Jonathanovi každé ráno chybět.

Clochard (tramp). Nejprve sloužil Jonatánovi jako symbol svobody, ale když jednoho dne viděl, jak si na ulici ulevuje, začal se mu tulák zdát ohavný.

Paní Topelová. Švadlen, na kterého se Jonathan obrátí, aby mu opravil kalhoty. Kvůli práci to ale stihne až o tři týdny později.