| Karla Groose | |
|---|---|
| Němec Karla Groose | |
| Datum narození | 10. prosince 1861 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 27. března 1946 [1] (ve věku 84 let) |
| Místo smrti | |
| Země | |
| Vědecká sféra | pedagogika |
| Místo výkonu práce | |
| Akademický titul | Ph.D |
| Studenti | Tudor Vianu [d] |
Groos Karl ( 10. prosince 1861 [1] , Heidelberg , velkovévodství Bádensko - 27. března 1946 [1] , Tübingen [1] ) - německý psycholog, specialista na genetickou psychologii, doktor filozofie, profesor (od roku 1911). Učil na univerzitách v Basileji, Giessenu, Tübingenu (1911-1929).
Vytvořil teorii hry a postavil ji proti biogenetickému konceptu G.S. Halla, který hru považoval za dědičně určenou reprodukci prastarých stereotypů chování. Groos věřil, že vznik zvěře je způsoben nedostatečností vrozených mechanismů adaptace na prostředí. Hra není motivována minulostí, ale budoucností a slouží k přípravě těla na životní zkoušky. Hlavním mechanismem hry jsou cvičení. Pod vlivem myšlenek Z. Freuda doplnil svou teorii o doktrínu hry jako katarze (duševní očista). G. teorie byla kritizována pro nedostatek sociální funkce hry, navíc jako forma „přirozeného seberozvoje“ nebyla spojována s pedagogickým vlivem. V moderní vývojové psychologii je teorie her hodnocena jako historická etapa ve vývoji vědeckých představ o herní činnosti, ale zároveň jsou uznávány G. myšlenky o rozvíjející se povaze hry.
Při zkoumání problémů myšlení G. poprvé vyčlenil tzv. potenciální pojmy jako etapu utváření pojmů. Tato myšlenka sloužila jako jeden ze zdrojů teorií myšlení vyvinutých J. Piagetem a L. S. Vygotským.
Autor knih: "Die Spiele der Menschen", (Jena, 1899); "Der Lebenswert des Spiels", (Jena, 1910), "Wesen und Sinn des Spiels" / Z. f. Psychol, (1934) a další [2]